Billa Blues

Nejvíce mých služeb využívala moje máma, čiperná důchodkyně se zálibou v navštěvování supermarketů. Můj rajón sestával ze svatostánků se jmény Lidl, Tesco, Pepco, Albert, Penny, Kik a zejména Billa, jež se nachází hned ve vedlejší obci.

         Na parkovišti před Billou, kde jsem vartoval, až se máti vydovádí mezi regály, jsem měl dostatek času na rozjímání. A pozorování. Zjistil jsem třeba, že zdaleka nejsem jediný, kdo nevystoupí z auta a čeká, až jejich bližní nakoupí. Existuje řada zasmušilých chlapů, apaticky opřených o volant nebo ležérně pokuřujících z okýnka, co pohrdají supermarkety, anebo možná lidmi vůbec, a proto se straní těchto Augiášových chlívů. Jejich vytížené polovičky obtěžkané taškami pak zpravidla vyjdou z obchodu a nepamatují si, kde jejich nerudný vozka parkuje. Mžourají v nejistotě, zda jim neujel manžel, anebo snad celý život.

Jsou to vůbec výjevy z parkoviště před Billou. Přestárlý mamánek v tričku se superhrdiny Avengers, kterému matka za pomoc při nákupu místo nanuku pravidelně kupuje lahváče. Morbidně obézní muž, jenž se pohybuje tak, že svůj tučný trup doslova navalí na nákupní vozík a takto podepřen se sune do krámu. Usměvavý slepec ťukající hůlkou podél stěny supermarketu, co se občas zaklíní do průrvy mezi zeď a poutač s nápisem Přesně podle mého gusta. Žena, o níž vím z doslechu, že se jí hroutí rodinný život, která na parkovišti na okamžik nastaví tvář k slunci a mezitím jí ujede plně naložený vozík, práskne do opodál stojícího auta a vysype se. Parkoviště plné příběhů!

         A to je vedle Billy ještě zverimex Pet Center, před nímž mladá prodavačka občas venčí na vodítku agamu vousatou, aby měla trochu pohybu. Znám ji, je to moje bývalá žákyně, které se splnil sen pracovat se zvířaty. Vedle v Bille dělá řada dalších mých žáků, kterým se sen naopak nesplnil. Pracují za kasou, ve skladu, doplňují zboží. Nepodceňuji žádnou práci, ale z jejich slohovek vím, že chtěli být piloty, fotbalisty, spisovateli... 

Jenže to už mě z meditace vyruší moje máti, jež odhodí naditou tašku na zadní sedadlo auta a s rouškou pod bradou hlaholí: „V tabáku byla akce! Ke kartónu cigaret dávali šest plechovkových piv, tumáš, Honzíku!“ Rychle startuji, ať tato bodrá slova neslyší moji žáci. Rodina a škola jsou totiž odjakživa spojité nádoby.