Příběhy hornických vdov

Většina zpovídaných měla v době neštěstí krátce po svatbě. Jak z těch vyprávění vystupují jejich děti?

Děti byly většinou velmi malé, některé ještě nenarozené. Zpravidla si tedy otce vůbec nepamatují nebo jej ani nezažily. Ty, které měly to štěstí, že s otcem vyrůstaly, úmrtí nesly pochopitelně těžce. Ženy zpravidla dřív nebo později navázaly nové vztahy i manželství. Děti ale odmalička věděly, kdo byl jejich biologický otec. Postavení těchto sirotků-polosirotků bylo v nových rodinách různé. V některých případech jim matčin nový partner otce dobře a kvalitně nahrazoval, ale setkala jsem se i s případy zcela opačnými, zvlášť pokud se narodily další děti. Myslím, že pozitivní rozvíjení mezilidských vztahů nebo naopak negativní až děsivé chování se odehrává napříč všemi sociálními vrstvami, lokalitami, naší minulostí i přítomností.

Mluvila jste s někým z potomků?

Osobně znám část potomků, především těch mladších, kteří ještě žijí s matkou. Když jsem pořizovala rozhovory, tak se v domě občas vyskytovali. Povídali jsme si, jak se mají, co je baví ve škole, jak tráví prázdniny a podobně. Na křest knihy přišla jedna starší vdova i s dospělými dětmi a vnoučaty. O tom, že na knize pracujeme, jim řekla, až když byl titul na pultech. Byly dojaté a naše setkání bylo velmi hluboké.

Vaše kniha začíná v 60. letech, končí v současnosti. Jak se měnil vztah k hornickým vdovám a jejich dětem během těch let ze strany státu? Fungovala nějaká přímá pomoc?

Odškodnění pozůstalým a sociální dávky upravuje zákoník, což se mění úměrně se zřízením, v němž žijeme. Dále existují bonusy, které šachta vyplácela a stále vyplácí navíc. Pokud jde o hromadné důlní neštěstí, při kterém zemřelo víc lidí, a téma se tedy stane mediálním zajímavým, jsou bonusy dle slov mnoha lidí, s nimiž jsem mluvila, vyšší. Často do hry vstupuje s kompenzací i stát. Každopádně o bonusech se veřejně nikdy nemluvilo. Především ve vzdálenější minulosti, před sto lety a více, byla pro rodiny taková situace naprosto fatální. Matka děti často musela poslat k lépe situované části rodiny, nebo ke zcela cizím lidem, a velmi malé děti nastupovaly do služby, protože by jim vdova nedokázala poskytnout ani základní hmotné zajištění. Já jsem se žádné vdovy nikdy nezeptala, kolik takzvaně dostala za chlapa. Takovou otázku bych považovala za neslušnou a odpověď by mi nic nepřinesla. Za socialismu ani dnes, kdy je sociální pomoc na vysoké úrovni, nenahradí rodině hmotně a už vůbec ne nehmotně ztrátu muže nikdo.