Letos o prázdninách jsem si připadl jako Pelta

Kolik let jste vlastně ve funkci?

Rozjíždím dvacátý devátý rok

Tedy nejspíš nejdéle v republice. Čím to?

Nevím, čím to. Sám sebe ve funkci nedržím. Prostě mě co šest let posoudili a potvrdili. Ještě mám čtyři funkční roky, ale každý rok už cítím, že je to náročnější a náročnější. Dnes jsem kupříkladu skončil o pět minut dřív výuku a ani jsem si toho nevšiml. Až se kluci začali za dveřmi smát, tak jsem vrazil zpátky, řekl „pardon“ a hodinu dokončil. A to je varování. (smích) Ale je to stále zajímavé. Pořád se něco děje.

Na co se v kontextu posledních virových událostí ředitel do školy vůbec těší?

Já strašně rád učím. To je relax. Na to se těším. Paradoxně mám na přípravu více času, než když jsem byl učitel. A taky je moc příjemné, že si člověk může organizovat svůj čas v podstatě sám. Nemusím čekat, až zazvoní. Hlavně si myslím, že pořád stojí za to ty mladé něco naučit. Snažit se, aby učení bylo co nejvíc kvalitní, a tak usilovat, aby mí podřízení měli co nejlepší podmínky. Učitel má totiž učit. Takže se snažím, aby byli co nejméně zatěžováni administrativou, abych jim se svými spolupracovníky práci co nejvíc ulehčil a oni se mohli plně soustředit na to, co mají opravdu dělat.

Máte jednoho zástupce a velkou školu – jde to?

Tři sta čtyřicet šest žáků není velká škola. A navíc tabulkově nemám na dva zástupce. Jsou mnohem větší školy – takové ty fabriky na vzdělání, kde když potkáte kolegu na chodbě, tak nevíte, že u vás pracuje. To by se mi ani trošku nelíbilo. My jsme menší, známe se, víme, co od sebe čekat. A obvykle – co se tady navaří, to se tady taky sní. Je to takové příjemné.