Divné, jiné, šibeniční!

Slavný otec všech romantistů Johann Wolfgang von Goethe dělal za svého života do všeho: od sebevražedného profilu mladého Werthera přes symboliku barev po fantastickou geologii. Takže pohádka z jeho pera nepřekvapí. Tedy Pohádka s velkým P. Do češtiny přeložená a vydatně komentovaná Radovanem Charvátem a vydaná pod hlavičkou Arbor vitae.  

Příběh, který co ztrácí na rozsahu, bere na významových vrstvách. Čtení v prvním plánu je skoro k ničemu: zmatek nad zmatek, typově rozrůzněné postavy z lidské i zvířecí říše shánějí chybějící artyčok, zelí a cibuli, přeskakují z jedné strany řeky na druhou, z podzemí se derou na světlo světa, z jedné úrovně se překlápějí na druhou – jako v nějaké zběsilé počítačové hře. Jenže Goethe si z žánru udělal nejspíš legraci a povýšil pohádku na text-zasvěcení. Jeho Pohádka je alchymistickou hrou, zašifrovaným návodem k jednomu přerodu. Otázkou je, zdali autora, čtenáře, anebo rovnou celého světa, případně vesmíru. 

Obvody na maximum! 

S vesmírem je zadobře taky jistý Nathan W. Pyle, autor komiksové knížky Divná planeta (vydalo Universum, jak jinak). Co je tady divné? Ani ne tak vizáž mimozemských obyvatel andělsky bezpohlavních a s velkýma očima, kteří obývají svět až nehorázně podobný tomu našemu, pozemskému. Divná je jejich řeč. Když chce ufon něco povědět druhému, volí vědecky, někdy až zaumně znějící opis.  

Hydratační válec je sklenice s vodou. Tyhle fóry dobře známe: „Abundance šelem z čeledi Canidae přivodí exitus hlodavce z čeledi Leporidae.“ Nebo: „Kdo odolává pokušení podlehnout touze nechat dřímat vlastní energii, bývá obklopen chlorofylem.“ Nejspíš je zná i Mr. Pyle, včetně jejich limitů, protože svůj vtip v komiksu zmnožuje, vrství, rozšiřuje, někdy až na hranu logicko-sémantických „her“ z dílny Ludwiga Wittgensteina. Tenhle komiks si žádá čtenářův mozek komplet, všechny obvody na maximum!