Guilty pleasure

Výraz z titulku lze přeložit jako provinilé potěšení, tajná neřest či hříšná radost. Jde o něco, zač bychom se měli spíše stydět, protože to není považováno za příliš kvalitní, ale přesto tomu neodoláme.

Typickým příkladem jsou německé romantické filmy podle námětů Rosamundy Pilcher. Víme, že jde o slátaniny z červené knihovny, ale když ono se u toho tak dobře relaxuje, z nápadníka bez koruny se vyklube dědic naftových polí a beznadějná operace srdce mladé majitelky hřebčína dopadne nečekaně dobře, a navíc ty záběry zámků na pobřeží…

K mým guilty pleasures patří mj. hovory s bývalým kolegou z kabinetu. Je to tak trochu baron Prášil, navíc se sklonem k lechtivému žertování, ale vždy mě rozesměje. Jako tuhle, když líčil on-line hodinu jistého angličtináře, jenž studentům vysvětloval význam spojení „show stopper“, což je opozitum k frázi „show must go on“. „V tomto případě show nepokračuje, protože se zadrhla, stopla, rozumíte? Show stopper, show stopper…,“ opakoval prý do mikrofonu angličtinář. Ano, studenti mu od té doby říkají „šoustoprd“, což není – pravda – zrovna uhlazený britský humor.

Dalším provinilým potěšením jsou pro mne rozmluvy s naším školníkem. Je to muž bodrý, selského rozumu a nehledané mluvy, který se s ničím nemaže. Jako tuhle, když zástupce jisté firmy nabízel škole za nemalý peníz vzdělávací samolepicí pásy na schody. „Žák půjde do třídy a bude si při tom opakovat třeba vyjmenovaná slova po B,“ horlil obchodní cestující, načež školník opáčil: „Viděl jste někdy dítě ze základky? Jde, čumí do mobilu a vy mu eště polepíte schody nápisama? Už to vidím: být, bydlit, BUM! Fakt nechci každý ráno sbírat pod schodama dětičky s rozbitejma ciferníkama!“

A další tajné neřesti? Třeba twitterový účet Kateřiny Valachové. Právnička, jež svého času řídila resort školství, je teď expertkou na proočkovanost obyvatel, exekuce, transformaci regionů, ústavu atd. Škoda že už není expertkou na inkluzi, kterou jako ministryně prosazovala, a nezajímá se o osudy integrovaných dětí v době roční distanční výuky. Další hříšnou radostí je pročítání didaktických maturitních testů Cermatu. Člověk nevěří vlastním očím, jak lze vraždit poezii hledáním aliterací a anafor třeba v básních Jana Zahradníčka. A vůbec největší guilty pleasure je relace Čau, lidi! Když zde ovšem Andrej Babiš oznámil, že chce spáchat atentát na maturitu jako takovou a dát ji zdarma každému studentovi, spadly koutky úst i mně, milovníkovi šibeničního humoru. Zlatá Rosamunda!

Jan Nejedlý