Otesánci našich dnů

V titulcích bulvárních médií je to řečeno jednoduše: Zmlátil dědu kvůli penězům. Obral babičku o důchod. Týral matku, nechtěla mu přispívat na drogy. Zabil otce kvůli dědictví. Záměrně zmiňované extrémy mají varovat, kam až to může dojít, pokud zanedbáme výchovu dětí a rezignujeme na dlouhodobé pěstování funkčních vztahů na rodinném poli. 

Babi, naval prachy! 

Je mnoho podobně laděných příběhů, které známe ze svého okolí, ať už přímo, nebo ve zprostředkovaných podobách. Skoro pokaždé z nich vyplyne, jak velkou chybu dělávají rodiče, kteří rozmazlují své děti a nepatřičně jim usnadňují život. Umetání cestiček, nadbytečná péče a ochrana. Když se to přežene a včas neutne, je to dláždění do pekla. Mezi řádky si najděte návod, jak vychovat učebnicového sociálního parazita, kterému v dospělosti nepřijde divné, že si k prarodičům chodí pro důchod. 

Všechno začíná nenápadně: dítěti nevymezíme pole působnosti, nestanovíme pravidla odkud kam, co a za co. Mluvíme o školákovi, který nemá doma žádné povinnosti, nikdo po něm nic nechce. Celé roky je ujišťován ve své genialitě. Vše je mu dovoleno, tolerováno, nikdo mu nepostaví životní mantinely. A když něco nejde, najde se výmluva. Jednoho dne však přijde náraz. Rozmazlovaný jedinec zjistí, že nic neumí, není nikde ukotven, nemá ani základní finanční prostředky, neumí navazovat partnerské vztahy. 

Co dál? Někdo zkusí terapii, jiný páchá zoufalé činy, skončí na ulici, ve vězení. Jsou jedinci, kteří najdou viníka vlastních zmarů v politickém systému a začnou se občansky angažovat v extremistických hnutích. Najdou si podstatně jiný řád. Nejde o to, jak změnit sebe sama, ale vybít se, pomstít. Obvykle to nic neřeší, je to jen další slepá ulice bez šance na osobní proměnu.