Každá změna bolí

Kdy se vám to stalo, že jste začala formativní hodnocení šířit i mezi další pedagogy jako školitelka?

Přes program Čtením a psaním ke kritickému myšlení jsem se dostala ke slovnímu hodnocení. Formativní hodnocení mi pak odkrýval projekt Pomáháme školám k úspěchu. A kdy jsem se rozhodla, že bych to mohla šířit? To je záležitost asi posledních dvou let, kdy jsem přišla do Brna, do Labyrinthu. Do té doby jsem totiž hodnotila známkami – pracovala jsem na státních základních školách, kde to bylo běžné. V Labyrinthu se snažíme hodnotit formativně a slovně, takže bylo třeba se do toho více ponořit, hledat si zdroje i z jiných škol. A pak jsem zase já potkala někoho, kdo potřeboval informace, takže jsem je začala předávat.

Rozumíte učitelům, kteří dál lpí na průměrech a známkách? Máte pro ně pochopení?

Mám a veliké, protože jsem v tom jela úplně stejně, dokud mi někdo neukázal, že to jde jinak. Že existuje cesta formativního hodnocení, které může být zakončeno slovním. A i mně to ze začátku přišlo jako velká spousta práce a viděla jsem hlavně minusy formativního hodnocení. I pro mě byly ze začátku známky jednodušší. I já to z počátku vnímala jako systém, který všichni znají – i děti a rodiče. Rozumíme mu, a není ho tedy třeba přehodnocovat.

Takže učitelé, kteří dále průměrují, jenom neměli dobrého lídra, který by je na cestu formativního hodnocení zavedl?

Podle mě hraje roli více faktorů – například taky to, jak je nastavená škola, vedení, kolegové. Možná si taky pod pojmem formativní hodnocení představujeme různé věci, protože jsme třeba neměli příležitost ho hlouběji prozkoumat. Abyste zavedli změnu na úrovni školy, potřebujete, aby jí tým věřil. Taky znám spoustu skvělých učitelů, kteří v průběhu roku hodnotí formativně, a přesto známkují. Ještě nejsou připraveni na to, odsunout známky úplně, ale už je třeba dokážou omezit a přidat slovní hodnocení.

Posunulo české školství letošní doporučení MŠMT hodnotit slovně?

O způsobech hodnocení se začalo mnohem více mluvit. A tím pádem se o tom začalo více přemýšlet. A mně se ozývalo hodně kolegů, jejichž vedení se na základě doporučení rozhodlo slovní hodnocení zavést. Ptali se mě na zkušenosti a sami si pak vyhodnocovali, zda už jsou schopni se známek vzdát, anebo je třeba jen doplní o slovní hodnocení spíše neformální cestou.

Bude to asi běh na dlouhou trať…

Proces hodnocení zastřešený průměry a známkami je tady desítky let. Všichni jsme na něm vyrostli a všichni mu rozumíme. Opustit známky může být pro mnoho škol a okolí stres, protože je to krok do neznáma. 

A co tedy radíte? Jít krok po kroku?

Krok po kroku je podle mě jediný způsob, aby to fungovalo. Na slovní a formativní hodnocení je třeba připravit učitele a pak rodiče a děti. Učitelé musí mít motivaci, podporu a hlavně souznít s tou myšlenkou. A často nejde o měsíce, ale o roky.