Student týdne v klobouku

Jakožto českou učitelku anglického jazyka žijící v Austrálii mě australské základní školství od začátku velmi zajímá a do jisté míry i fascinuje. Na jedné straně mám k dispozici velmi detailně propracovaný učební program a osnovy, na straně druhé však většina rodičů ani dětí neví, co se vlastně učí, a především jakým způsobem se předmět učí.

Své pátrání po rodičovském nezájmu o výuku jsem po čase vzdala s tím, že to třeba není tak důležité vědět. Možná je mnohem důležitější, že se děti v Austrálii do školy moc těší a rády se potkávají se svými kamarády a vyučujícími.

I přesto si myslím, že by nároky na děti mohly být větší, a též mi chybí konstruktivní kritika toho, co by děti mohly zlepšit. Už ze školních tematických plánů vyplývá, že základní výuka na australských základních školách je méně akademická ve srovnání s českým vzdělávacím systémem. Osnovy nejsou nabité k prasknutí a učivo neobsahuje tolik informací. Naopak je tu velký prostor pro učitele, aby se k probrané látce mohli kdykoliv vrátit nebo se u ní zdržet déle. 

Mnohokrát jsem si kladla otázku, proč to tak může být. Jestli je příčina v tom, že je v zemi spousta emigrantů z celého světa, a proto se i základní vzdělání přizpůsobuje různým jazykovým rozdílům mezi žáky. Nebo je to jen odraz australského způsobu života, který je ve srovnání s českým prostředím uvolněnější, na všechno je dost času a na vzdělání a znalosti se neklade takový důraz.  


Reporty místo známek

Australské základní školy však vedou děti k soudržnosti a kladou důraz na přátelství. Učí, jak se k sobě chovat navzájem a pomáhat si, a jiné, pro děti tak velmi důležité morální hodnoty. A pak jde také o praktickou stránku věci. Samostatnost, ale i práce v týmu, hodnota peněz, vnitřní harmonie a stabilita, vlastní názor, kreativita a učení se běžným věcem v praxi jsou jen některé příklady z běžných školních dnů. 

Zkoušení žáků je převážně písemné. Ve školách ale nepodceňují ani řečnické dovednosti. Prezentace, schopnost popsat postup při plnění úkolu nebo krátké shrnutí příběhu se trénují již od začátku školní docházky. Odtud je jen malý krůček k odlišnému známkování žáků. Na rozdíl od českého vzdělávacího systému se v Austrálii neznámkuje klasickými známkami, ale píší se reporty, které dvakrát ročně poskytnou rodičům informaci, na jaké úrovni se jejich děti v jednotlivých předmětech nacházejí. 

Ve třídách převažuje zlatý střed. Ale děti mohou být na obecném spektru i výše nebo naopak – a podle toho jsou i nároky na jednotlivé žáky odlišné. Jeden žák se může stále ještě učit písmenka a druhý už si trénuje čtení, které má také rozdílné úrovně. Učitelé jsou na tyto rozdíly připraveni tak, že mají pro žáky, kteří jsou napřed, k dispozici extra látku nebo náročnější úkoly. Tím se snaží zajistit, aby se děti ve třídě nenudily a vzdělávaly ve svém tempu. K tomu mají ve třídě po ruce také další kvalifikované síly, v Austrálii nazývané učitelův pomocník.


Placená zóna

Zuzana Tascas