Jak udržet kázeň ve třídě

Někteří žáci 2. stupně a středoškoláci vnímají docházku do školy spíše jako možnost pobýt ve společnosti vrstevníků. Chtějí sdílet zážitky, a to i v průběhu vyučování. Může jít o žáky, kteří si sice chtějí udržet dobrý prospěch, ale rozhodli se, že látku se raději naučí sami doma. Ve škole tráví čas interakcí s vrstevníky. Jiní žáci mohou setrvale rušit z naprosto jiných důvodů – na porozumění školní látce a dobrý prospěch totiž z mnoha důvodů rezignovali. 

Třídnické hodiny

Pokud žáci trvale vyrušují, nejsou ironické komentáře učitele, jeho kritika a vtipy na účet žáků tím pravým řešením. Děti se tak mohou dostat do opozice. Spíše se vyplatí se s žáky domluvit na společném nastavení pravidel chování v hodinách a vyčlenit si čas na pravidelné třídnické hodiny. 

Pokud učitel nemá zkušenosti s vedením třídnických hodin zaměřených na tvorbu společných pravidel, může se obrátit na školního psychologa, případně oslovit poradenského psychologa ze spádové pedagogicko-psychologické poradny a vyžádat si individuální konzultaci, jak takovou hodinu zrealizovat, anebo přímou pomoc s realizací třídnické hodiny ve škole. 

Kurzy základů vedení třídnických hodin nabízejí pedagogům i mnohé externí organizace. Například neziskovka Jules a Jim nabízí program pro žáky Budujeme naši třídu, jehož součástí je i společná tvorba třídních pravidel. Program je určený pro žáky základních i středních škol. 

Hrobové ticho ve třídě?

Naprostý klid ve všech vyučovacích hodinách je poměrně těžko dosažitelným cílem, navíc důsledky takového dosažení klidu nemusí být nijak pozitivní. Úplný klid ve třídě mimo jiné vede k tomu, že se žáci chovají nepřirozeně. Takové prostředí navíc nepodporuje vzájemnou spolupráci. Část žáků systém tvrdě vynucené kázně a klidu ve třídě přijme a ztotožní se s ním, zatímco druhá část žáků bude projevovat setrvalý odpor. 

Tato strategie stojí učitele zpravidla značné úsilí a může vést k syndromu vyhoření i k opakujícím se konfliktním situacím mezi učitelem a žáky. Žáci se sice pravděpodobně vyhnou přímé konfrontaci s přísným učitelem, ale mohou projevovat nepřímý odpor, absentovat ve výuce, zapomínat pomůcky, pracovat liknavě, kritizovat učitele mimo výuku či mít psychosomatické obtíže.