Tenhle tón si vyprošuju!

Nebyl to špatný život, což o to, ale klidu jí moc dopřáno nebylo, neboť si zvolila profesní dráhu učitelky na základní škole. Nebylo zbytí. Pocházela z kantorské rodiny, vztah k dětem měla odjakživa a jiné povolání než s křídou a ukazovátkem před tabulí si pro sebe ani představit neuměla. Jenže to nebyl snadný chlebíček. Žákovské mravy hrubly, peněz nebylo nazbyt a i toho vděku valem ubývalo. Pro svou dceru Kláru si proto Marie představovala jiné povolání. Lékařku, právničku, krasobruslařku…

Jenže člověk míní a příroda mění aneb geny nevyčůráš, jak se říká. Klárka už odmalinka projevovala pedagogické sklony. Do pokojíčku si pověsila nástěnku, návštěvám kontrolovala přezutí a na dovolené u moře místo bezstarostného cachtání komandovala cizí děti u břehu povely typu „Neplav na hloubku!“, „Neběhej uhřátý!“ či „Nedívej se přes lupu do slunce!“. A když dostala k Vánocům svůj první pokojíček s panenkami, okamžitě je rozesadila na malé židličky a spustila: „Takže, vážení, polovina z vás nemá domácí úkol a za košem byl ohryzek. Napíšeme si test! Coufalová, rozdej papíry. Abyste neopisovali, rozdělíme se na oddělení, od okna A, B, A, B…“ 

Ano, toto byl neklamný důsledek faktu, že Marie musela Klárku občas brát s sebou do práce, když v jeslích řádily neštovice anebo se v mateřské školce malovalo. Přihláška na pedagogickou fakultu pak za pár let dceřin osud definitivně zpečetila… 

V předsíni vrzly dveře, což Marii vytrhlo ze snění. Do obývacího pokoje dvougeneračního rodinného domku vstoupila Klára ověšená několika taškami. „Zas budu celý večer opravovat pololetky, čau, mami,“ zahlaholila již dospělá dcera a spustila monolog, z něhož se matka mimo jiné dozvěděla, že béčko dnes děsně zlobilo, Kostohryz je dyslektik, Malcová nerozezná podmět od přísudku, učitelský záchod nesplachuje a v jídelně byly zas šunkofleky. „Nejsi, Klárko, trochu vyhořelá?“ otázala se Marie opatrně v krátké pauze mezi dceřiným bědováním. „To ne, spíš vyuzená, jak jsem u školníka v zahulené dílně urgovala ten nesplachující hajzlík,“ podotkla Klára a sháněla se po Denisce. „Hraje si v pokojíčku na počítači, je moc hodná,“ pochválila Marie svou malou vnučku.