Stále hledám, kdo jsem

Zuzana Pavlová (1978) má jak rodinu (manžela a dvě děti), tak školu (učí na základce v Čelákovicích) – takže pro náš časopis jasná volba! A navíc píše poezii. V nakladatelství Pulchra právě vydala svou druhotinu Kraj noci.

Jak se učitelka na základce a matka dvou dětí dostala k poezii?

K poezii mě to táhlo vždycky. Spíš ale jako čtenářku, už ve třinácti jsme žasla u Máchova Máje. Občas jsem něco napsala, ale brala jsem to jako součást dospívání. Jenže pak jsem začala učit na učilišti a tamější poměry pro mě byly takový šok, že jsem se z toho musela vypsat. Dřív jsem ráda malovala, jenže s malými dětmi už na to nebyl čas, klid ani prostor. Papír, propiska nebo mobil byly ale po ruce vždycky. A ve vlaku se krásně přemýšlí i píše.


Dneska už nejsi na učilišti, ale na základce v Čelákovicích. Jak ses dostala k učení?

Učitelkou jsem chtěla být už od základní školy; tedy kromě krátkého období, kdy jsem toužila být hajnou. Vystudovala jsem pedagogickou fakultu, potom jela na rok do Anglie jako au pair – a trochu pak ztratila odvahu. A možná jsem taky prostě chtěla vyzkoušet něco jiného. Po mateřské jsem se rozhodla, že pracovní doba v kanceláři není pro matky s dětmi ideální, takže jsem se konečně rozhoupala. A jsem moc ráda, že jsem to udělala.


Placená zóna