Odložte kostým supermámy…

Místo abychom na ulicích potkávali zářící šťastné mámy jako z amerických filmů, plouží se tam uštvané až naštvané ženy, které by často potřebovaly mít po ruce věšák na odložení pytlů pod očima z únavy, jak říká můj táta. 

Co si budeme povídat, ono chodit do práce, starat se o domácnost, vychovávat děti, neopomíjet partnera, dbát o sebe a být ještě oporou pro ostatní, nezapomínat na přátele ani koníčky – to dá pěkně zabrat! A k tomu připočtěme neplánované situace, třeba nemoc dětí. Říká se, že žena toho vydrží víc než člověk. Jenže místo abychom na sebe byly pyšné, často samy sebe kritizujeme a vyčítáme si, že toho děláme málo. 

Možná jste zaslechla od starších žen, že nechápou, jak je možné, že nic nestíháte, když máte doma tolik pomocníků jako myčku nebo pračku. V minulosti nic takového nebylo, a ženy měly o několik dětí navíc. Nechci hodnotit, kdo to měl těžší, jen situace žen v minulosti byla trochu jiná. Byly doby, kdy se od žen očekávala péče o děti a domácnost, ale ne velké pracovní výkony. Ještě v 19. století se o rozvoji dětí moc nepřemýšlelo, děti trávily většinu času venku a s jejich hlídáním pomáhali starší sourozenci. Děti byly samostatnější, nečekaly, že jim dospělí budou vytvářet zábavu. Obvykle žily aspoň dvě generace spolu a ženy si pomohly. Tím nechci říct, že bychom my mámy měly děti nechat vyrůstat jako kůl v plotě a nevěnovat se jim, naopak, ale všeho s mírou.