Byl to hodnej chlap…

Hudebník Jan Spálený oslavil na sklonku roku osmdesátku a vydal novou desku s názvem Perseidy. Jestliže dříve měl zpěvák zastřený hlas, nyní místy sípe, ale vůbec to nevadí. Životem znavený témbr se výborně hodí k písním plným neokázalých příběhů.

Obzvlášť jedna se zadře pod kůži. „Občas v mezičasech myslíš na tátu, / nevykonal velkej čin a nebyl hrdina. / Ani báseň nenapsal, nenamaloval obraz, nepostavil hrad, / jen tiše pozoroval chodce, / pokud sám tvrdě nepracoval. / Bál se nemocí a nechtěl skončit sám. / Čekal v okně, až půjdeš známým krokem kolem… / Byl to hodnej chlap a jeho láska byla nenápadná.“ Pop-music se často točí kolem lásky, ale nikoli lásky k rodičům: „Všechno, co je v tobě dobrýho, máš od táty a mamky. / Ještěs jim to nestihl říct... / Oba nám scházejí stejně / a vcházejí k nám stejnými dveřmi – dobří lidé.“ Když jsem chodíval se školou na exkurze do Muzea policie, nesmírně mě štvala vypáčená kasa s cedulkou Pokladna vyloupená Josefem Koudelkou. Proč stavět pomníček kasaři, když na spoustu obyčejných slušných lidí si nikdo ani nevzpomene? Jan Spálený to napravil.


Jan Nejedlý