Nová cenzura

Loni v prosinci to bylo sedmdesát let, co nechal Gottwald zavraždit Slánského jedenáctku. Skupinu nešťastníků, vesměs židovského původu, kteří se na příkaz Gottwaldova moskevského šéfa prudce znelíbili – a vyfasovali nejdřív otřesný monstrproces a pak provaz.

Rudolf Slánský, od konce dvacátých let přičinlivý šplhoun politbyrem a svého času Gottwaldova pravice, tak nakonec dojel na svou vlastní medicínu – a zmizel. Doslova a do písmene: mrtvoly těch jedenácti mužů byly zpopelněny a popel rozprášen z auta někde na sever od Prahy. V čase adventu. Aby bylo jasno, Slánský ale zmizel i z fotografií. Najednou jako by nebyl. Jako by po Gottwaldově boku nikdy nestál. Zbylo po něm prázdné místo, v lepším případě domalovaný kus budovy a pruh nebe…  

Proč tenhle omšelý politický exkurz úvodem? Protože se podobná zvěrstva dějí i dneska, a nejen v totalitách, jako byla ta zdejší po osmačtyřicátém. Tyhle svévolné retuše a brutální demontování dějin, přesně podle orwellovského střihu, se s gustem realizují i v takzvaných demokraciích. A na poli mnohem méně exponovaném, než je vrcholná politika. V literatuře.


Placená zóna