Cvičebnice psychologie

Petr BakalářPraha, Votobia 2003. 215 s.Zatímco vydání předchozí knihy Petra Bakaláře - Tabu v sociálních vědách - vyvolalo nebývalý mediální rozruch, další z jeho autorských počinů - Cvičebnice psychologie - zůstal prakticky nepovšimnut. Vzhledem k málo přitažlivémupolygrafickému zpracování knihy předpokládám, že ani její prodejnost nebude významná. Svou formou není kniha žádnou novinkou - je de facto jakýmsi pokračováním autorovy starší knihy Psychologie v otázkách. Cílem autora je"nabídnout čtenářům pestrou paletu psychologických problémů a úloh, na jejichž řešení si mohou vyzkoušet svůj psychologický talent"(s. 7). Kniha je členěna do deseti částí, každá obsahuje 20 úloh. Ani po detailnímzkoumání jsem nezjistil, na základě čeho bylo toto uspořádání zvoleno. Každá část totiž obsahuje tematicky nesourodou směs různých témat. Na konci každé části je klíč, v němž jsou k jednotlivým úlohám uvedena buď správnářešení, anebo různé alternativní výklady a možná řešení. Úlohy jsou velmi různorodé a vybízejí čtenáře k přemýšlení o širokém spektru témat, např.: Jak je možné interpretovat říkanku Vařila myšička kašičku? Příslušnice kterýchpovolání se nejčastěji stávají oběťmi znásilnění? Jaký typ jídla by měla žena připravit, když chce, aby u stolu byla dobrá nálada? Jaký vliv má teplota na výskyt násilných trestných činů? Jaký je v ČR rozdíl v počtu mužů a žen,kteří jsou autory humoristických publikací? Některé úlohy se týkají tzv. analýzy slov (např. proč se říká mít někoho plné zuby?), resp. analýzy pověr (např. proč střepy znamenají štěstí?). Cílem je uvažovat o možných významechjednotlivých rčení, úsloví a pověr a o jejich psychologickém významu. Kromě asi dvou desítek slov, která jsou součástí standardních úloh, je na konci knihy seznam dalších několika desítek slov (již bez uvedených interpretací).Na první pohled se zdá, že kniha je určena pro nejširší laickou veřejnost. Z některých úseků ale vyplývá, že u čtenáře se očekává jistý stupeň psychologického vzdělání (např. relativně časté odkazy na psychoanalytickou teorii).Pak je ovšem trochu zarážející, o jaké zdroje se autor ve svých interpretacích opírá. Často jde o různé studentské nepublikované práce, nepublikované výzkumy samotného autora apod. Nemohu se ubránit dojmu, že autor velmi častovycházel pouze z pramenů, které měl k dispozici - a na jejich základě vytvářel úlohy. Možná by bylo lepší (i když pracnější) nejprve vytvořit úlohu a poté vyhledat možná řešení v odborné literatuře. Pravdou ovšem je, že už vpředmluvě nás autor žádá o shovívavost v tomto směru ("kniha nemá vědecké ambice, chce v prvé řadě inspirovat..."). Pokud by text knihy byl součástí autorovy internetové stránky, považoval bych to za adekvátní,zajímavé a sympatické. V knižní podobě však text působí nehotově - jako by šlo o první pracovní verzi rukopisu, na němž bude ještě hodně práce.