V dnešní době jsou školy nuceny otevírat se rodičovské veřejnosti, snaží se nalákat potenciální uchazeče na pestrou nabídku vyučovaných předmětů či zájmové činnosti nebo na skvělé technické vybavení. Možná ale, že jedním z vodítek pro výběr školy mohou být i přijímací testy. Přijímací zkoušky slouží k tomu, aby si škola z přihlášených zájemců vybrala ty nejlepší, nejvhodnější, nejúspěšnější. Smysluplné by asi bylo, kdyby škola dokázala přijímací řízení připravit tak, aby během něj rozpoznala studijní potenciál uchazeče a mohla nakonec říci, zda se k sobě vzájemně hodí. Dítě i rodič by dostali zpětnou vazbu o tom, do jaké míry může daná škola rozvíjet uchazečovy studijní i osobností předpoklady. Zda mohou očekávat jejich plné využití a zhodnocení. Praxe je ale spíše taková, že přijímacím řízením je míněn test, jenž slouží jako síto pro výběr aktuálně nejúspěšnějších řešitelů. Podívejme se, co nám, rodičům, nabízejí dva ukázkové testy z českého jazyka pro žáky 5. tříd na následujících stránkách. Ukázkový test, který připravila firma Zkoušky nanečisto, obsahuje 30 uzavřených otázek s nabídkou čtyř odpovědí (správně je vždy pouze jedna odpověď). V drtivé většině převažují jazykové otázky nad literárními, úlohy se zaměřují na znalosti z české gramatiky a pravopisu (tvarosloví, skladba, nauka o slovní zásobě). Test nijak nezkoumá porozumění textu ani jazykové myšlení ani vlastní tvořivost dětí. Druhý ukázkový test poskytlo Podještědské gymnázium v Liberci. Náročnost tohoto testu ovšem spočívá v něčem jiném: uchazeči musejí prokázat nejen znalosti z pravopisu, tvarosloví či slovní zásoby, ale musejí také předvést, jak jim to „pálí“. V testu najdeme například úlohy, jež prověří, zda je dítě schopno aplikovat získanou znalost z gramatiky či literatury – zda ji dokáže tvořivým způsobem zpracovat nebo funkčně použít v aktuálním (možná nezvyklém) kontextu. Všechny úlohy jsou otevřené a nejedna z nich nabízí několik způsobů, jak si s nimi dítě může poradit. Co můžeme od takových škol očekávat? Je docela možné, že gymnázium, které postaví přijímací zkoušky podobně jako firma Zkoušky nanečisto, bude ve výuce preferovat znalosti, a to zejména na elementární úrovni osvojení, tzn. zapamatuj si, procvič, zopakuj. Takové zprostředkování lidského poznání nenabízí mnoho prostoru pro tázání ani pochybování. Z takového testu se bohužel nedozvíme, jak (a zda vůbec) škola rozvíjí a posiluje čtenářské dovednosti, učí žáky argumentaci a/nebo podporuje jejich tvořivost. Jak si potom jako rodiče můžeme být jistí, že škola bude v našem dítěti rozvíjet klíčové kompetence (jež se staly nedílnou součástí všech školních vzdělávacích programů)? V druhém testu se nám představuje škola, která nepodceňuje znalosti (které jsou samozřejmě základnou celého učení), ale snaží se ukázat, že pro ni ve vzdělávacím procesu budou důležité i jiné prvky: po žácích se bude chtít, aby přemýšleli a zdůvodňovali svůj názor, ale také jim bude ponechán prostor pro realizaci vlastních nápadů. Test je test a realita může být jiná. Přesto jsou přijímací zkoušky určitou vizitkou, jíž se škola prezentuje na veřejnosti. Rodičům dle mého čím dál víc záleží nejen na tom, jakého vzdělání se jejich dětem dostane, ale také na tom, jakým způsobem jim bude zprostředkováváno. Nejde jen o to, co z toho obrovského množství lidského poznání vybereme, ale o to, jak se s ním naučíme zacházet.

Placená zóna

Hana Hegerová