LIBERÁLNÍ (NE)VYCHOVANOST

Viděla jsem tuhle na internetu kratičké roztomilé video, záznam z bezpečnostní kamery u pokladen nějakého velkého supermarketu. Lidé stojí ve frontě a ani ne čtyřletý fracek opakovaně najíždí vozíkem do nohou před ním stojícího pána. Frackova matka tomu lhostejně přihlíží. Pán se otáčí, bere z frackova košíku krabici džusu, fracek přestává lomcovat vozíkem a se zájmem pána sleduje. Pán otevírá krabici a lije její obsah frackovi na hlavu. Frackovu matku to probere z letargie, bere fracka do náručí a uraženě odchází středem. Ten pán udělal jednu zásadní chybu. Džus měl v první řadě nalít na hlavu frackovy matky, protože ona ze svého dítěte toho fracka udělala. Je to stejné jako se psy - za chování svého psa je zodpovědný jeho pán, za chování dítěte jeho rodič. Tohle video mi připomnělo historku, která se přihodila pacientce mojí známé lékařky. A protože je to historka výtečná, stala se z ní neuvěřitelnou rychlostí tzv. městská legenda, takže už ji možná znáte. Odehrála se původně ve vlaku, ale postupem času se přesunula do tramvaje a pak do metra, což jí na půvabu neubírá, protože děj zůstal totožný. Mně se ta metroverze líbí nejvíc. Představte si vagón metra, takového normálně obsazeného, ne narvaného - někdo stojí, někdo sedí. Mezi cestujícími byla mladá moderní matka s asi tříletým dítětem. Respektive spratkem, který pobíhal, pořvával, obtěžoval ostatní cestující, dokonce jim záměrně šlapal na nohy a kopal je. Jeden pán se ozval, že by si mladá moderní matka mohla to dítě hlídat, načež se na jeho hlavu sneslo hromobití na téma, že dneska je moderní liberální výchova, že dětem se nesmí nic přikazovat a zakazovat, aby se jejich křehká osobnost nijak nepokřivila a mohla se rozvinout v celé své šíři a bohatosti. A pochopitelně ani náznak pokusu dítě usměrnit. Opodál stál netečný pankáč ověšený řetězy, cvočky a zavíracími špendlíky, číro ledabyle zplihlé, žvýkající s otevřenou hubou a ignorující dění kolem sebe. Zdánlivě. Když metro zastavilo ve stanici, vyňal onen pankáč z úst rozžvýkanou žvýkačku a na odchodu ji mladé moderní matce vlepil do vlasů se slovy: „Mě maminka taky takhle vychovávala.“ Pedagogické haiku. Nemohlo být nic stručnějšího, výstižnějšího, přiléhavějšího, poučnějšího... geniálnějšího. Pochybuji ovšem, že to ona mladá moderní matka pochopila. Problém je totiž v tom, že pokud někdo kritizuje něčí dítě (ať už oprávněně, nebo ne), dotyčný rodič to okamžitě a bez zaváhání pochopí jako kritiku sebe sama a tu nikdy nemůže přijmout. Zajímavé, viďte? Člověk je ochoten přiznat, že je špatný řidič, že nemá hudební sluch, že neumí moc dobře vařit - ale přiznat, že nejsem skvělý a dokonalý rodič? To je absolutní tabu. Zpátky k liberální výchově. Liberální výchova je zajímavý fenomén, který se k nám šíří ze Západu jako morová rána. Liberální výchova je totiž zaklínadlo, jímž ze sebe mnozí rodiče snímají své povinnosti. Kdo jste vychovávali děti takovým normálním způsobem, víte, jak je vyčerpávající být důsledný, což je jeden ze základních kamenů dobré výchovy. Dítě má v popisu práce zkoušet, kde jsou hranice, a zkouší to poctivě. Donutit potomka, aby si uklidil, aby si umyl ruce vždycky, když jde ze záchoda, aby neodbíhal od stolu, když se večeří... Je to dřina. Liberální rodič to dělat nemusí, protože nechá dítě, ať si dělá, co chce. Ušetří si tak spoustu energie a času. Ano, pro obrovské procento rodičů propagujících liberální výchovu je to jen zástěrka pro vlastní pohodlnost a lenost. Když pak jdou děti do puberty, tihle rodiče se strašně diví, že s nimi nic nezmůžou. No bodejť by zmohli. Pozor. Tím nekritizuji opravdovou liberální výchovu. Ta je nesmírně náročná, protože rodič musí být schopen potlačit své ochranitelské tendence a dopřát potomkovi větší volnost, aby mohl sbírat vlastní zkušenosti. Kupříkladu matka toho fracka v supermarketu. Kdyby dítě opravdu vychovávala liberálně, pak by tomu pánovi, který ho polil džusem, poděkovala, protože jejímu dítěti právě dopřál nezapomenutelný výchovný zážitek. Ale o tom si můžeme nechat jenom zdát...