DEVADESÁTKY PRO PATNÁCTKY

JAK DĚTEM PŘIBLÍŽIT ATMOSFÉRU HEKTICKÉHO NÁVRATU SVOBODY

Báječná léta s Václavem Havlem, otevřené hranice, první svobodné volby, konec kulturních trezorů a cenzury, záplava knih, hudby a filmů, všelijaké reformy, orlické vraždy, kuponová privatizace, opoziční smlouva… Záleží jen na vás, jak svým dětem a žákům vykreslíte roky plné změn, nadějí, zklamání, poznávání i testování vlastních možností a limitů.

Devadesátky. Desetiletí, kterému předcházel pád Berlínské zdi a celé železné opony a taky sametová revoluce, jejíž nekulaté narozeniny si v těchto dnech připomínáme. Citlivějším povahám naskočí příjemné mrazení. A leckdo pocítí potřebu vyprávět o neopakovatelných časech. Pokud patříte alespoň mezi čtyřicátníky, můžete důkladně vzpomínat a přitom se opájet dojmem, že to všechno se odehrálo nedávno, jakoby včera. Nostalgii je teď dobré přibrzdit drobnou připomínkou: z pohledu současných žáků či studentů na všech vzdělávacích stupních jsou devadesátá léta součástí novodobé historie. Pravda, ti starší se v nich ještě stihli narodit, ale tím jejich vztah k přelomovému období končí. Co udělat pro to, aby se události zmíněných let v očích našich dětí a svěřenců proměnily v živější poselství?

Poznání skrze pop-music

Nejjednodušší je začít u sebe. Především matky a otcové by měli dětem předat své zážitky a zkušenosti. Co tehdy dělali, kde studovali, jak třeba trávili volný čas, co je nejvíc zajímalo, těšilo, štvalo… V případě, že máte rádi hudbu, nejlépe rockovou, nebude problém navodit dobovou atmosféru. Stačí sáhnout po nahrávkách, na nichž jste tehdy „ujížděli“. Je dost možné, že na domácím play listu nebude chybět slavná Nirvana či „zásadní“ americká kapela Pixies (mimochodem letos koncertuje v Praze v den výročí sametové revoluce). Vyprávějte, jak jste si před sedmadvaceti lety naivně mysleli, že popové hvězdy z éry reálného socialismu zmizí v zapomnění, že budou převálcovány svobodomyslnými nástupci. Anebo vzpomínejte, jak jste se zavalili knihami, které za komunistů nemohly vycházet, a jak jste se je pokoušeli všechny přečíst a pochopit. A podobné to bylo i s filmy, které byly předtím v cenzorských trezorech.


Placená zóna

Jiří Karban