ZA PĚT MINUT ZVONÍ 5P - Praktická pohotovostní příloha pro pedagogy

Neváhejte v těchto sychravých podzimních dnech zlepšit náladu sobě i svým svěřencům pomocí těchto rozmarných her.

Magnety

Znáte legendární hru Molekuly? Zahrajte si tuto její ještě zábavnější verzi! Všichni hráči se procházejí po vymezeném prostoru. Vedoucí zahlásí počet lidí a část těla, kterou se lidé musí spojit (jako kdyby tam měli magnety). Řekne např.: „Magnety, spojte se hlavami po třech!“ Hru můžete hrát i na vypadávání - kdo se s nikým nestihne spojit, vypadává. V dalších kolech vedoucí zahlásí zase jiný počet lidí a jinou část těla. Hraje se do omrzení, nebo než zůstane pár posledních hráčů. Je dobré začínat od rukou, nohou atd. a postupně se propracovat k „drsnějším“ částem, jako jsou nosy či zadky.

Co bys dělal, kdyby...

Utvoříme kroužek. První člen položí otázku svému sousedovi po levici začínající „Co bys dělal, kdyby...“ (okolnosti doplní dle vlastní fantazie - kdyby tě XY požádal o ruku, kdyby nastala potopa, kdyby ses ráno probudil ostříhaný dohola, kdybys byl na světě úplně sám). Dotyčný mu odpoví tak, jak uzná za vhodné (samým nadšením bych se zbláznila, byl bych zoufalý, koupil bych si paruku...), a svému sousedovi opět položí otázku se známým začátkem: „Co bys dělal, kdyby...“ Každý si musí pamatovat svou vlastní odpověď i svou vlastní otázku (tu, kterou pokládal svému sousedovi). Až doputujeme k prvnímu tazateli, nastává kýžená vtipná část. Každý si ponechá svou odpověď i otázku, ale jedeme v opačném směru. Tím pádem se dozvíme mnoho zajímavého o reakcích svých blízkých v neobvyklých situacích, např. že kdyby vašeho přítele někdo požádal o ruku, koupil by si paruku, nebo kdyby se vaše kamarádka probudila plešatá, naučila by se plavat...

Mlsná koza

Jeden hráč je určen za kozu. Je poslán stranou, aby neviděl, na čem se ostatní domluvili. Jeden předmět (kamínek, prstýnek...) má někdo z nich schovat do dlaně. Všichni si sednou vedle sebe, sepnou stejně ruce a volají na kozu: „Mlsná kozo, pojď na zelí, máme dobrý červený!“ Koza přijde a má tři pokusy uhádnout, kdo má předmět v ruce schovaný. Když uhodne, stává se kozou ten, kdo ukrýval předmět. Když neuhodne, je znovu koza. A hráči jí ukážou ruce, aby viděla, kdo ten předmět měl a koho neuhodla.

Dětský hokej

Hráči si uvážou kolem pasu šňůrku, na jejímž konci visí mezi koleny a kotníky lžička. Každý hráč dostane na startu míček ze zmuchlaného papíru, načež musí svým tělem rozhýbat šňůrku a posouvat míček lžičkou po stanovené dráze až do branky (mezi nohy židle). Je velmi zábavné pozorovat hráče při hře.

Krabičkovaná

Nasaď si na nos krabičku od sirek a předej ji nosem na sousedův nos a ten ji zas předá dál. Komu krabička spadne, vypadává. A děti se vzájemně sblíží.

Vcuc a fouk

Hráči sedí v kroužku nejlépe střídavě kluk/holka. První si k puse přiloží kartu nebo papír a vcucne vzduch, aby mu karta držela u pusy. Poté musí kartu bez pomoci rukou předat druhému hráči tak, že přiloží pusu na jeho pusu - mezi nimi je karta -, a první musí fouknout a druhý zase vcucnout. Když karta omylem (nebo schválně?) spadne těsně před výměnou, je z toho pusa - a sranda - jako hrom.

S, nebo bez?

Sedíte dokola a podáváte si jakýkoli předmět. Vždy se souseda zeptej: „Dávám ti to s, nebo bez?“ On musí uhodnout a předat dalšímu. Vedoucí hry vždy rozhodne, zda hráč uhodl. Vítěz je ten, kdo zjistí, co znamená předat s a bez. Řešení: s úsměvem a bez úsměvu.

Dopředu a pozpátku

Hráči dostanou téma scénky, kterou musí nacvičovat. A také by si měli co nejlépe pamatovat, kdy jaký pohyb ve scénce dělali a co ve scénce říkali. Je to důležité. Režisér totiž může kdykoliv během hry změnit směr přehrávání, tedy zpět k začátku a zase dopředu podle své vůle. Účinkující musí od chvíle, kdy režisér řekne „zpátky“, začít vše, co doposud odehráli, hrát pozpátku včetně dialogů, ty však říkají normálně. Když režisér řekne „dopředu“, začnou účinkující hrát zase vše normálně, tedy to, co už odehráli, a pokračují pak ve vytváření další části scénky. Prostě jako při přetáčení videokazety. Takto to pokračuje a režisér si může jakoukoliv část scénky za běhu přehrávat dopředu a dozadu.

Na zrzavou lišku

Hráči utvoří zástup, jeden druhého vezmou za ramena a sednou si do podřepu. První otočí hlavu na druhého a řekne: „Znáš hru na zrzavou lišku?“ Druhý popravdě odpoví: „Neznám.“ Pak se ptá druhý třetího: „Znáš hru na zrzavou lišku?“ Otázky a odpovědi se stále opakují, až odpoví poslední: „Neznám!“ Načež vy ukončíte hru slovy: „Tak jak to chcete hrát, když to neznáte?“