DÁRKY PROMLOUVAJÍ ZA NÁS

Pokud najde babička pod vánočním stromkem jako každoročně sadu mýdel, obvykle ji přijme s nadhledem a nehledá v podtextu výtku: „Tak už se konečně pořádně umyj.“ Možná jí dokonce mýdla udělají radost. Vždyť stejně pokaždé na Ježíškovo nenápadné sondování říká, že nic nepotřebuje, všechno důležité už dávno má a že nemáme vyhazovat peníze za zbytečnosti. Velmi často to myslí upřímně. Děti, dokonce ani ty dospívající (nebo zvlášť ony?), podobný nadhled rozhodně nemají. A o tom, co by si přály nebo co „fakt nutně“ potřebují, mívají velmi konkrétní představu. Že je minimálně z padesáti procent daná tím, o čem mluví nebo co už mají jejich kamarádi, je druhá věc.

Tvé přání je mi rozkazem

Jsou rodiče, a není jich v posledních letech málo, kteří se snaží maximum přání svých potomků vyplnit. Dokonce i za cenu, že si na vánoční dárky vezmou půjčku, což je nápad, který bankovní domy možná vítají, ale žádný rozumný ekonom by ho nedoporučil. Psycholog by byl pro snad jen v případě, že jde o skutečně hluboký dlouhodobý zájem. Například je-li syn posedlý hvězdami, večer co večer nespustí oči ze ztemnělé oblohy, pozná většinu okem viditelných souhvězdí a netouží po ničem jiném než po kvalitním hvězdářském dalekohledu a návštěvách astronomického kroužku.

Někteří rodiče (za vydatné podpory babiček a dědů) nadělují zejména malým školákům pod vánoční stromek snad všechno, o čem se dítě v posledních měsících či týdnech jen zmínilo - a pak si stěžují, že si dítě hraček stejně neváží, za chvíli je hodí do kouta a pořádně si s nimi ani nehraje. Možná bychom si mohli tyhle vánoční scény s našimi syny a dcerami roztěkanými nad horou dárků nahrát a za rok, až nás zase posedne nákupní horečka, si je pustit…