Média v MŠ

Reaguji na článek MŠ v televizi z Informatoria č. 9/03. Zmíněnou reportáž z mateřské školy z Prahy 2 jsem viděla. Mohu říci, že jsem ji přešla bez většího povšimnutí. Pozornému divákovi jistě neušlo, že někdy jsou některé částireportáže částečně hrané. Chápu však rozhořčení pedagogů této MŠ nad neprofesionálním přístupem reportérky. Před více než dvěma lety jsme se ocitli v podobné situaci. Naši MŠ navštívil bez předchozího ohlášení novinář sfotografem s dotazem, zda by nemohli pořídit pár snímků dětí a reportáž ze života naší MŠ. Na chvíli jsem zaváhala, ale možnost prezentovat naši malou mateřinku v deníku kraje Vysočina se mi líbila. Fotograf pořídil několikzáběrů a já dlouze hovořila o dění v MŠ. Jen tak mezi slovy padla otázka, zda děti obědvají hovězí maso. Tehdy se objevila první aféra s nemocí šílených krav. Odpověděla jsem dle pravdy, ale tuto informaci jsem nepovažovala zastěžejní. O to větší nás čekalo rozčarování, když slíbený článek v novinách přinesl sice hezké fotografie, ale pouze informace o tom, zda děti v MŠ konzumují či nekonzumují hovězí maso a proč. Zaslali jsme obratem fax doredakce. Nutno podotknout, že novinář se ozval s tím, že článek o životě MŠ vyjde až následující den. Situace se tedy celkem vysvětlila, ale byla pro nás poučením. Nyní raději případné příspěvky o MŠ zasílám sama. Nebylo byjistě správné, aby se mateřské školy před médii uzavřely. Informovanost o životě a dění v MŠ je pro veřejnost nutná. Na druhou stranu by se měly i mateřské školy bránit a před neprofesionálními reportéry a novináři přibouchnoutdveře.