Vánoce nebudou?

Zamyšlení první, listopadové. Jdu městem. Je začátek listopadu a vzduchem poletují pavučinky babího léta. Svítí sluníčko a já si rozepínám bundu. Letos se nám podzim opravdu vydařil. Stromy hrají všemi barvami. Paní učitelka zmateřské školy zastavila řadu dětí a ukazuje jim tu krásu:"Podívejte se, děti, to je barev! Kdopak nám ty stromy namaloval?"Děti mlčí, za chvíli se ozve nesměle kluk s kšiltovkou na hlavě:"Já to nebyl, paníučitelko!"Z výkladu obchodního domu na mě mrká vánoční stromeček. Barevná reklama mi vyhrožuje, že pokud si nenakoupím dárky už dnes, nebudeme mít doma Vánoce. Červenobílý děda Mráz kývá hlavou na souhlas a sobi se rozhlížejí,mají-li táhnout sáně spadaným listím nebo raději po teplém asfaltovém chodníku. Chtěla jsem jít dovnitř, ale představa, že tam už možná hrají koledy, mě děsí. Raději jdu pryč.Přede dveřmi mi strká mladý muž do ruky letáček. Slibují mi na něm, že s rychlou půjčkou si uděláme ty nejbohatší Vánoce. Chce se mi domů. Rychle. Zavřít dveře a nepouštět televizi. Proč mám mít v listopadu Vánoce?Rozhodla jsem se. Než takovéhle svátky narození Krista, tak raději žádné.Zamyšlení druhé, jesličkové. Jsem stále statečná. Je půlka prosince. Za deset dní budou Vánoce. Obchodní domy šílí. Co se neprodalo v listopadu, musí zákazník zaplatit v prosinci. Narodil se Kristus Pán zní mezi nerezovýmnádobím i v oddělení spodního prádla. Už je to únavné. Na každém kroku mi něco připomíná, že ještě nemám nakoupené dárky. Navzdory tomu odcházím. Rozhodla jsem se. Vánoce nebudou.Autobus plný dětí zastavuje na nádvoří před muzeem. Paní učitelky počítají to hemžení, jsme všichni, tak pojďme. Jdeme po schodech, po kterých šlapaly už desítky generací. Malé nožky po nich poskakují a prstíky ukazují naobrazy na chodbě:"To už jsou ty jesličky, paní učitelko?!"Konečně se otevírají dveře. Vcházíme do místnosti, kterou objímá zasklená vitrína s pohyblivým Betlémem. Děti stojí ani nedutají. Figurky vedou svůj pracovitý život už druhou stovku let. Kominík čistí komín, pastevci pasoustáda, pekař peče chleba a tři králové se klaní Ježíškovi, od rána do večera, je to fascinující a uklidňující. Zase si připadám malá a mám chuť se držet s někým za ruku a špitat mu do ucha:"Vidíš, to jsou velbloudi atámhle oslík táhne vozík s dřívím."Místností zní něžně koledy a na betlémském nebi se rozsvěcují hvězdy."Kdo to udělal, paní učitelko?"ptá se zvědavý kluk."Buď zticha,"napomíná ho holčička,"Ježíšek spí."Za každou ruku mě drží jedna dětská a já mám zase naději. Ve stánku na náměstí kupujisvíčky z včelího vosku. Mám první dárek. Vánoce budou.