Pyžamková party

Bylo to jednou v zimě, krátce po obědě; děti se chystaly k odpočinku a najednou se ozvalo: „Já mám nové pyžamko!“ Ostatní děti to nenechalo v klidu, a tak se v ložnici rozpoutala velká debata; někdo se ptal, kdo to nové pyžamko koupil, jiný vykřikoval, že by takové chtěl taky… A nápad na pyžamkovou party na sebe nenechal dlouho čekat. Děti nápad nadchl, výskaly radostí a dávaly najevo, jak hodně se těší. V osudný den jsme se ve třídě sešli v pyžamkách. Pozadu nezůstaly ani paní učitelky, i ony se oblékly do nočního. Uspořádali jsme módní přehlídku, při které jsme porovnávali barvy a vzory na jednotlivých spacích úborech a povídali jsme si o tom, kdo dětem pyžamko koupil a podobně. Čekaly na nás i soutěže a diskotéka. Legraci se meze nekladly. Když se navečer setmělo, rozběhli jsme se s baterkami do blízkých ulic v okolí školky, kde jsme hledali ztracený poklad v podobě stříbrných kuliček, abychom vysvobodili zakleté město. Po vydatné a zdravé večeři jsme se zabalili do dek a už na nás čekaly pohádky! Pak už jen vyčistit zoubky a hybaj do postýlek. „Třešničkou na dortu“ našeho pyžamkového řádění byla polštářová bitva. Radost a smích nebraly konce a ze všeho toho křiku se až třásla střecha naší školky. Není divu, když se všichni tak snažili trefi t kamaráda nebo (ještě lépe) učitelku. Bitva měla dobrý konec, všechny polštářky „přežily“ a všichni, krásně unavení, jsme se uložili ke spánku. Jen paní učitelky ne a ne usnout. Druhý den ráno jsme my učitelky čekaly, že se děti hned začnou shánět po maminkách, ale opak byl pravdou. Nadšené děti se ptaly, jestli si pyžamovou party ještě někdy zopakujeme. Velmi nás potěšilo, že na tuto akci děti dlouho vzpomínaly. Byly jsme také rády, že se děti ve školce cítily bezpečně a že se jim noc s kamarády líbila.