Úvahy na tácu

Sešli jsme se v podzemních garážích obchodního domu IKEA. Zakormidloval jsem svůj zánovní automobil na vyhrazené parkoviště, zatímco jejich bourák suverénně vplul na místo určené k rychlé nakládce zboží. Z limuzíny se vysoukala rodinka oháknutá značkovými oděvy a s povykem zapadla do útrob obchoďáku.

Sešli jsme se v podzemních garážích obchodního domu IKEA. Zakormidloval jsem svůj zánovní automobil na vyhrazené parkoviště, zatímco jejich bourák suverénně vplul namísto určené k rychlé nakládce zboží. Z limuzíny se vysoukala rodinka oháknutá značkovými oděvy a s povykem zapadla do útrob obchoďáku.

Myslel jsem, že je už nespatřím, avšak naše kroky se záhy setkaly v samoobslužné restauraci v prvním patře. Stál jsem za nimi frontu u kasy posouvaje jako ve školní jídelně po liště z kovových příček umělohmotný tác, na němž se krčilo několik osiřelých masových kuliček (5 ks) zalitých omáčkou s brusinkami. Pochopitelně jsem pošilhával i po tácech přede mnou, neboť na nich se skvěly doslova hory masových kuliček, dále marinovaný losos, treska s artyčokovou omáčkou, tiramisu, cheesecake či mandlový dort s karamelovými křupinkami. Co mě zaujalo neméně, byl fakt, že k těmto lukulským hodům si čtyřčlenná rodina naložila na tác všehovšudy jednu skleničku. 

Za chvíli mi to došlo. Nápojové automaty se nacházejí až za pokladnami a strávníci si drinky čepují sami. Značková rodinka se tudíž usadila poblíž nálevny, načež nejmladší synek co chvíli vybíhal s jedinou skleničkou čepovat novou fantu či jiný lahodný mok podle toho, jak rychle hasili žízeň rozesmátí členové rodiny. A k veselí měli důvod, neboť ušetřili pár halířů za pití. A nepochybně dětem zdůraznili, jak je to fikané.  

Mimoděk mi to připomnělo našeho momentálně nejoblíbenějšího politika. Miliardáře, který se nestydí čerpat dotace pro malé podnikatele. Ačkoli je za to policejně stíhán, voličům to nevadí. Stejně jako jim nevadí jehominulost ani současné kroky. Možná mu i fandí, jak pěkně to s tou skleničkou zapadesát milionů z EU sfoukl. 

Někteří lidémají prostě jinak nastavené hodnoty. Slyšel jsem člověka, co se chlubil, jak zanormalizace kšeftoval se sovětskými vojáky. V Milovicích od nich potají levněkupoval benzin, který soldáti kradli z vojenských zásob. Že handluje s okupantysvé země, mu nevadilo. Nejspíš si myslel, že dělá něco mazaného.

Většina znás žije v bublině s několika podobně smýšlejícími lidmi a mentalitu v dalšíchbublinách nechápe. Snad jen my, učitelé základních škol, máme možnost vidět vetřídách vzorek budoucích voličů v celé jeho škále. Tím samozřejmě nechcizpochybňovat všeobecné volební právo ani nutit žákům své přesvědčení. Jednobychom jim však vštěpovat snad mohli, a sice že lhát, podvádět a krást se nemá.Ani v politice, ani v jídelně.

Příjemnépočtení přeje 

Jan Nejedlý