Naše životy jako by řídily samé manuály, návody, směrnice… Jako bychom je neměli ve svých rukou. Je to tak ale doopravdy? Skutečně si nemůžeme dovolit vybočit, dělat věci po svém, i když pochopitelně s respektem k tomu, co potřebují ti druzí? Někdy se zdá, že i tahle schopnost nám chybí, máme občas dojem, že „co je psáno, to je dáno“, případně že „to tak děláme už spoustu let“, a dostáváme se tak do pasti. K práci s dětmi a k rozhovorům s jejich rodiči ale patří velká míra flexibility, pochopení a také pokory k lidským osudům. O tom všem si na stranách 20–21 povídáme s psycholožkou a speciální pedagožkou Erikou Faltysovou. Mluvíme i o tom, jak se mohou cítit děti, pokud ve třídě vládne nezdravá komunikační atmosféra. Obyčejná a bez rozmyslu pronesená věta: „Co ti to maminka dala dnes na sebe?“ zraní dítě dvakrát. Maminka a paní učitelka jsou totiž v jeho očích ty nejdokonalejší osoby na světě.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.