Odporná představa Michala Viewegha
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Kolem spisovatele Michala Viewegha je opět živo. Po čtvrtstoletí změnil kmenové nakladatelství, přičemž roztržku s ex-nakladatelem barvitě popsal v médiích. Vzhledem ke klesajícím prodejům spisovatelových románů mu někdejší spolupracovník prý doporučil, aby si sehnal práci, že psaní ho už neuživí. „Uvažoval jsem, že bych v Sázavě mohl učit na místní základce, jsem vystudovaný učitel, nic jiného než učit neumím,“ nechal se slyšet prozaik, načež dodal: „Ale nevím, jestli bych měl v šestapadesáti letech nervy na pětadvacet hodin týdně před pětadvaceti puberťáky.“ Nakonec se nad tou představou doslova otřásl hnusem: „To by byla taková drastická změna, že bych ji taky nemusel přežít.“ Chápeme, že po letech života úspěšného umělce na volné noze by byl přesun do školství skutečně ledovou sprchou, nicméně kantoři učí puberťáky i v mnohem pokročilejším věku. Ale třeba toto interview přiměje k zamyšlení kohosi na příslušných místech, kdo posílá kantory za katedru klidně i se sedmi křížky na hřbetu.
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.