No já snad omdlím…

V dobách mé docházky na druhý stupeň ZŠ to byla poměrně častá hláška, kterou jsme jasně dávali najevo, že po nás někdo chce nesmysly, že něco či někdo je naprosto nemožný, nebo naopak zcela úžasný a výjimečný. Dnešní pubertální slovník by patrně v tomtéž významu použil jinou vegetativní funkci, nicméně mdloby se současným dětem, zejména těm dospívajícím, přece jen tak docela nevyhýbají.


Krátkodobá ztráta vědomí nemusí být nijak nebezpečný stav, zvlášť pokud se přihodí ojediněle v horkém počasí nebo naopak v přetopených vydýchaných prostorách. Potkat může žáky ve třídách, na výletech a dalších školních akcích. Třeba ty, kteří závodí na prosluněném hřišti při školní olympiádě, nebo jejich spolužáky, kteří je vsedě na slunci sledují a pak se prudce zvednou. Zvlášť pokud nevypili dost tekutin nebo delší dobu nejedli. 


Příčinou mdloby bývá krátkodobé snížení krevního tlaku, nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu, dlouhodobé stání nebo naopak prudké zvednutí se z lehu či sedu. Dále snížený obsah volného cukru v krvi, hypoglykemie, která bývá typičtější u diabetiků, může ale potkat i zdravého člověka, zvlášť pokud delší dobu nic nejedl a vykonává fyzickou aktivitu. 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Daniela Kramulová