Kde se v dětech bere agresivita?

Agresivita je u nás všeobecně považovaná za jednoznačně negativní rys. U dětí nám vadí snad ještě víc než u dospělých – nejspíš i proto, že si představujeme, jaké monstrum z dotyčného děcka jednou vyroste, když už teď…


Agresivita, tedy vnitřní připravenost či pohotovost jednat útočně, je z určité části vrozená a přirozená. Nejen člověku, i dalším živočichům pomáhá tendence k útočnému jednání v řadě situací přežít. Významnou roli však hrají také faktory sociálního prostředí. Někteří autoři uvádějí, že genetické vlivy se na naší agresivitě podílejí asi 40 % a prostředí 60 %, jiní vidí poměr opačný. 


 


Hormony pod drobnohledem


Prokázány jsou však i další faktory, které ovlivňují míru agresivity. K biologickým faktorům patří například hladina serotoninu. Jedinci s nižší hladinou tohoto neurotransmiteru vykazují horší míru sebeovládání a častější afektivní agresi. 


Serotonin bývá nazýván hormonem štěstí. Jako přenašeč nervových vzruchů přispívá v mozku ke stimulaci pocitů klidu, pohody a chrání před depresivními stavy. Nízká hladina serotoninu způsobuje výkyvy nálad, stavy podráždění, zhoršení spánku, větší vnímavost vůči bolesti, menší odolnost vůči frustraci, může přispívat k rozvoji úzkostí či depresí. Není tedy divu, že s pocity celkové psychické nepohody se zvyšuje i pohotovost k agresivnímu jednání. Právě v těchto případech však nejde jen o agresi vůči okolí, ale někdy také o autoagresi v podobě sebepoškozování, případně sebevražedných pokusů. Některé psychologické studie naznačují, že nižší hladinu serotoninu mívají synové otců-alkoholiků.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Daniela Kramulová