Kreditka pro Vítka
Vážená redakce, reaguji na dopis čtenářky z minulého čísla Rodiny a školy, v němž psala o neuvěřitelném chování rodičů a dětí v dopravních prostředcích. Její příhodě se zuřivým chlapečkem, který prostě musel sám otevřít dveře vlaku bez ohledu na to, jestli cestující kvůli jeho zpovykanosti stačí vystoupit ve své stanici, se mi ani nechtělo věřit. Ale zažil jsem něco podobného, a tak to také dávám k dobru, abychom pak mohli lépe chápat problémy dnešního školství.
Možná to ani nestojí za řeč, ale nedá mi to. Představte si frontu u pokladen v narvaném supermarketu v pátek odpoledne. Po dlouhé době čekání se propracujete až k posuvnému pásu u kasy, před vámi je už jen maminka s malým děckem. Budu mu říkat Vítek. Když má dojít na placení, milý Vítek nesmlouvavě požaduje, že nákup „zaplatí“ maminčinou kartou sám. Neohrabanými ručičkami přikládá kartu ke čtečce, ale nesprávně, takže k zaplacení nedojde, načež mu karta vypadne. Při dalším pokusu se zablokuje automatické načítání, a Vítek se tedy pokouší strčit kartu do přístroje. Podaří se mu jen čtečku zcela odrovnat. Za dlouhé minuty zdržení nás maminka odmění jen jedním vražedným pohledem, ve kterém čteme: „Chce snad někdo něco namítnout proti mému Vítkovi?!“
Banalita? Nemyslím si. Vítek půjde za pár let do školy. I jeho maminka tam bude jistě docházet a dohlížet, jak učitelé Vítkovi ve škole slouží.
Možná to ani nestojí za řeč, ale nedá mi to. Představte si frontu u pokladen v narvaném supermarketu v pátek odpoledne. Po dlouhé době čekání se propracujete až k posuvnému pásu u kasy, před vámi je už jen maminka s malým děckem. Budu mu říkat Vítek. Když má dojít na placení, milý Vítek nesmlouvavě požaduje, že nákup „zaplatí“ maminčinou kartou sám. Neohrabanými ručičkami přikládá kartu ke čtečce, ale nesprávně, takže k zaplacení nedojde, načež mu karta vypadne. Při dalším pokusu se zablokuje automatické načítání, a Vítek se tedy pokouší strčit kartu do přístroje. Podaří se mu jen čtečku zcela odrovnat. Za dlouhé minuty zdržení nás maminka odmění jen jedním vražedným pohledem, ve kterém čteme: „Chce snad někdo něco namítnout proti mému Vítkovi?!“
Banalita? Nemyslím si. Vítek půjde za pár let do školy. I jeho maminka tam bude jistě docházet a dohlížet, jak učitelé Vítkovi ve škole slouží.
Související články
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.