Zkoušení, nebo výslech?

Dodnes si velmi přesně pamatuji na učitele, kterého jsme měli v osmé třídě jako záskok za nemocného zeměpisáře. Byl to velmi vitální důchodce a jeho krédo, s nímž vstoupil do své první hodiny v naší třídě, se stalo skupinovou noční můrou: „Každého z vás vyzkouším, dvacet vteřin na jednoho a s úsměvem.“


Zdá se to neuvěřitelné, ale on to opravdu zvládl. Vyvolal prvního žáka: „Ukaž, kde leží poušť Gobi!“ Otázka padla, když se dotyčný ještě zvedal z lavice. Než došel k tabuli se závěsnou mapou, čas na odpověď vypršel. Následovala bleskově druhá otázka: „Kde vzniká Golfský proud?“ Pokud ruka zkoušeného okamžitě nevystřelila správným směrem, konstatoval pedagog nevzrušeně: „Druhá nedostatečná. A jdeme dál. Hlavní město Maroka…? Tak děkuji, máš to za sebou. Třetí nedostatečná, pěkně v klidu a s úsměvem. Další bude…,“ zahleděl se do třídy a ukázal na druhou oběť. Skutečně nás tímto způsobem dokázal během pár minut vyzkoušet všech čtyřiadvacet. A úsměv z jeho tváře nezmizel, navzdory tomu, že uspět u všech tří otázek nedokázal ani ten největší šprt. Před hromadným reparátem naši třídu zachránilo, že zeměpisář, lehce zotavený z náročné operace, odmítl lázně a vrátil se do školy.


Placená zóna

Daniela Kramulová