Učebnice do půli stehen

Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.


Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.



Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.


Jan Nejedlý