Tvoje sestra si úkol nikdy nezapomněla!

Porovnávání sourozenců je vnímáno především jako téma pro výchovu v rodině. To je přirozené, protože první roky sourozeneckého soužití mohou vztahy bratrů a sester ovlivnit na dlouhá léta. Ale ani pedagog, učí-li po sobě více dětí z jedné rodiny, se určitému porovnávání sourozenců obvykle nevyhne.


Lucie Nováková byla šikovná, bystrá a bezproblémová žákyně. Na hodiny chodila připravená, zkoušení nebo písemka ji zaskočily jen výjimečně. Člověk si spíš musel dát pozor, aby neradila ostatním a nenechávala svůj úkol před hodinou kolovat po třídě. Zato jejímu mladšímu bratrovi je prospěch úplně jedno. Výklad neposlouchá, když mu pedagog sebere mobil, aspoň si něco maluje. Před klasifikací to sice vždycky nějak dotáhne, ale většinu roku pracuje hluboce pod svými možnostmi, a vůbec mu to nevadí. Když mu připomenete, že by si mohl vzít příklad ze své sestry, tváří se, že takový blábol mu snad ani nestojí za odpověď. 


Nebo bratři Šebestové. Staršího Martina poznali jen učitelé druhého stupně, protože se jeho rodina přistěhovala, když chodil do sedmé třídy. Během několika týdnů se etabloval jako sígr třídy. Když se o šest let později dostavil k zápisu jeho mladší bratr, všichni zbystřili. David byl, navzdory všem děsivým očekáváním, pohodový žák. Učil se průměrně, drobné školní prohřešky nijak nevybočovaly z obvyklé škály, časem si ale získal neformální autoritu ve třídě a díky kombinaci výřečnosti, empatie a odzbrojujícího smyslu pro spravedlnost se postupně stával jejím mluvčím. Žehlil průšvihy a tlumočil nejrůznější třídní přání a stížnosti. 


Všichni samozřejmě víme, že každý žák je jiný. Koho by ale občas nenapadlo, proč jsou v jedné rodině děti tak rozdílné? Zvlášť když jde o rodinu spořádanou, pravidelně komunikující se školou a děti nemají diagnostikovány žádné významnější poruchy učení, chování ani pozornosti. 


Placená zóna

Daniela Kramulová