Politici versus školství

Problém je v tom, že pozitivní výsledky kvalitního školství se projeví až za nějakých patnáct let, což je pro čtyřleté vlády příliš vzdálený horizont. Bohužel si neuvědomují, že pouze vzdělaný národ může být úspěšný. A k tomu potřebujeme kvalitní učitele, které – ruku na srdce – moc vyprodukovat nedokážeme. Proč?

Odpověď je jednoduchá. Špatné pracovní podmínky. Na těch momentálně stojí a padá celé školství, a tedy i úspěch státu jako takového. Média sice tvrdí, že průměrný plat učitele je kolem 35 000, ale po vyškrtnutí vedoucích pracovníků se najednou dostáváme na 31 tisíc. A takový plat si člověk s pětiletým vysokoškolským vzděláním nezaslouží! Žádný jiný člověk s magisterským nebo inženýrským titulem nebere tak málo, tak proč učitelé? 

Prestiž učitelské profese je blízko nuly. Můžeme dávat vinu komunistickému režimu, který upřednostňoval manuální práci, ale od revoluce už přeci uběhlo třicet let. Vraťme se zpátky k penězům. Pokud je člověk s magisterským vzděláním a se všemi nároky kladenými na tuto profesi placen stejně jako prodavač nebo skladník, pak je samozřejmé, že se k učitelům bude přistupovat tak, jak se to děje právě teď.

Realita je taková, že učí kdekdo, například důchodci. Aby se doplnil chybějící stav učitelů, přijde ministerstvo s návrhem, že by mohli učit i lidé bez náležitého vzdělání. Další hřebíček do rakve kvalitního školství. Přitom by stačila jediná věc. Pořádně zaplatit. Jakmile by se totiž učitel dostal na nějaké odpovídající peníze, začal by řetěz samovolných událostí. Zvýšil by se zájem o učitelskou profesi, a tím by se zvýšila konkurence, tudíž by se na fakulty dostali kvalitnější lidé a ředitelé by vybírali z lepších absolventů, zkvalitnila by se práce, zlepšily by se výsledky dětí, národ by byl vzdělanější… Ta spirála by se táhla donekonečna s jasným vyústěním. Jenomže to je ten patnáctiletý horizont, na který nikdo neslyší.