Můj táta je kůň

Během relativně krátké doby má zhoršený prospěch. Někdy nás může upoutat neklid, provokování, agresivita, nebo naopak stažení se do sebe. O tom, že se v nejbližším světě našeho žáka něco důležitého změnilo, může napovědět i dětská kresba.

Při počtu dětí, které zažily neshody, hádky či rozvod rodičů, kantor už snad ani nemůže přemýšlet o tom, nakolik mohly tyto události ovlivnit školní výkon a chování každého z žáků. Obvyklý pocit bezpečí dítěte navíc může rozkolísat také nemoc v rodině nebo narození sourozence. V nejzávažnějších případech mohou být změny v chování dítěte signálem zneužívání, zanedbávání anebo třeba školní šikany. 


Nejde o výtvarku

Jedním z nástrojů, který pomáhá odhalit tušený problém, je práce s kresbou. Základní metodika, směřující k odhalení případné emocionální traumatizace, je vhodná i pro pedagogy, vedoucí různých volnočasových aktivit, dětských oddílů nebo pro rodiče. 

Kresba rodiny, případně rodiny zakleté do zvířat, je vhodná u dětí předškolního a mladšího školního věku. Starší školáky už budeme k tomuto úkolu motivovat obtížně, zvlášť ty, které kreslení nebaví. 

Psycholog Tomáš Novák, který během své praxe analyzoval víc než tisícovku kreseb, ve své knize Dítě kreslí rodinu upozorňuje: „Učitele je ovšem nutné varovat před sklonem kresby klasifikovat co do kreslířských dovedností. O ty tu opravdu nejde. Navíc psychická tenze spojená s ne zcela vědomou výpovědí naznačenou v kresbě může potenciální kreslířskou dovednost blokovat. Rodiče a jiné blízké osoby autora kresby je potřeba varovat před zjednodušenými úsudky typu: nenakreslil mne do rodiny, nemá mne rád.“ A přidává i vlastní otcovskou zkušenost: při pohledu na obrázek své tehdy osmileté dcery, který ukazoval celou rodinu pracující na zahradě, znejistěl, když si všiml, že on sám tu chybí. „Ale jsi tady. Ty jsi v chalupě a píšeš na stroji,“ vysvětlila mu dcera a ukázala na slova „ťuk, ťuk, ťuk“, která se linula z otevřeného okna. 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Daniela Kramulová