Občanská výchova kdysi a dnes

Po třiceti letech se tomu můžeme usmívat nebo divit. Učebnice občanské nauky předepsané pro školní rok 1989/1990 ani náznakem nepřipouštěly možnost společenských změn. Tehdejší učitelé a žáci druhého stupně základních škol to měli jasně nalajnované.

Liberálně naladěné školství dnes považujeme za samozřejmost. Názorová pestrost a svobodomyslná optika je standard, který mnozí rádi kritizují. I proto je vhodné připomenout poměry, o kterých se teď diskutuje ve spojitosti s třicátým výročím sametové revoluce. Při zpětném hodnocení událostí leckdo podléhá dojmu, že několik měsíců předem už bylo o všem rozhodnuto a většině lidí muselo být jasné, co nastane. Z pohledu střízlivých pamětníků nebylo jisté vůbec nic. Snad jen to, že režimní vzdělávání nehodlalo ustoupit z letité zatuhlosti. 


Výuka v září 1989

Pokud si šesťáci v září 1989 přečetli úvod učebnice občanské nauky, dozvěděli se, že základem veškerého bohatství a rozkvětu naší vlasti je obětavá a poctivá práce lidí, kteří pod vedením Komunistické strany Československa budují rozvinutou socialistickou společnost. Publikace vydaná Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1986 byla rozdělená do dvou bloků – I. Žijeme v socialistické společnosti a II. Naše socialistická vlast. V kapitole věnované zájmu o dění a informacím jsou žáci nabádáni ke sledování tisku. Mají si prolistovat „náš nejvýznamnější deník“ – Rudé právo. Dále jsou tázáni, jestli znají názvy televizních a rozhlasových pořadů pro mládež. Mají zjistit, kdy je vysílán Meteor, Jitřenka, Vlaštovka, Paprsek a Šipka. 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jiří Karban