Když má žena druhou mízu

O mužích, kteří se ve čtyřiceti najednou zbláznili a totálně překopali svůj život včetně toho, že opustili rodinu, se mluví celkem hodně. O ženách nikoli. Pokud se ale začnete pohybovat v mužském kolektivu, překvapí vás, jak často uslyšíte podobné příběhy. Jen s tím rozdílem, že aktéři se prohodí. Ten, kdo zradí společný vztah, není muž, nýbrž žena. Muži o citových záležitostech a o svém soukromém životě totiž obecně mluví méně než ženy. Většinou se navenek tváří, že svůj život drží pevně v rukou, a dále probírají s kolegy sport a politiku.
Nejen muži… Ani ženy nejsou vůči druhé míze imunní. Na rozdíl od mužů si sice nepořizují nová, silnější auta, ale i ony se snaží omladit svůj image, přičemž velmi často začnou vyznávat zdravý (někdy až přespříliš) životní styl. To je ovšem spíše důsledek. Druhá míza k ženám totiž zpravidla nepřichází jen tak. Její kořeny tkví v dlouhodobé nespokojenosti s vlastním životem. Vzhledem k tomu, že ženy jsou hodně emocionálně založené, tak jim na rozdíl od mužů chybí ve vztahu nejen sex a erotika, ale také láska a romantika. Ani ženy nejsou světice, takže i ony si nacházejí milence, jenže trojúhelník či dokonce rozmanitější víceúhelník jim často po určité době přestane vyhovovat. Nechtějí svou lásku prožívat po ukradených chvilkách, ale chtějí s mužem, s kterým si rozumí, žít. Touží po zázemí a domově, do kterého budou své city investovat oba – ona i on, a to stejnou měrou.
Nedá se přesně říci, v jakém věku ženy podléhají druhé míze, která je vede k radikálním řezům. Může to být už ve třiceti, ale třeba také až po padesátce. Více než věk rozhodují spíše životní okolnosti. Mezi ty „nejrizikovější“ patří nástup do práce po dlouhém období v domácnosti, pocit neuspokojujícího, prázdného vztahu, odchod dětí z domu či úmrtí jednoho nebo obou rodičů. Podívejme se na to podrobněji.