Online archiv

Filmový počin pro náročnější publikum, to je film SÓLO, který se do naší distribuce dostává 31.října.

Prof. PhDr. Ivo Jirásek, Ph.D., působí na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, kde se zabývá fi lozofi ckými aspekty pohybové kultury (hra, prožitek, tělo, pohyb) a spiritualitou pohybových aktivit. Je velkým zastáncem přechodových rituálů pro chlapce, významu pobytu v přírodě pro psychický i fyzický rozvoj osobnosti. Nedávno vydal v Portálu knihu Zážitková pedagogika.

Proč tolik vztahů končí krachem? Odpověď možná nemusí být až tak složitá.

Když jsou ženy zneužívány muži nebo když zneužívají samy sebe, stává se jim ta situace natolik důvěrně známou, až jim připadá normální.

Strhující celovečerní debut německé režisérky Nory Fingscheit o dítěti, které se nevešlo do systému: „V Německu milujeme byrokracii, když se objeví problém, jako první hledáme řešení v rámci existujících institucí a pravidel. A to bohužel ne vždy pomáhá, život se do nich nevejde. Chybí nám cit pro nečekaná řešení.“ Film získal Stříbrného medvěda i Cenu Alfreda Bauera pro film, který otevřel filmové tvorbě nové perspektivy a je německým kandidátem na OSCARA.

Dlouho se zdálo, že genetická analýza by mohla pomoci zjistit, na jaký typ deprese se hodí jaká léčba. Letošek však přinesl velké zklamání. Dvacet let udávaný modelový příklad genetického výzkumu v psychiatrii obnášel množství drahých a bezvýsledných návazných studií, publikační zkreslení a šíření mylných, povrchních vysvětlení psychopatologie.

Dvanáctého října slavíme Světový den hospicové a paliativní péče. Tak trochu mimo zájem veřejnosti. Až do chvíle, než se to dotkne vás či vašich příbuzných. Co dělat, když váš blízký umírá? Jak se orientovat v nabídce hospicové péče? Kdo vám poradí? Třeba linka pomoci, kterou provozuje nadační fond Umění doprovázet.

Pamatuji si, jak jsem krátce po revoluci četl (myslím, že to bylo v Revolver Revue) jeden z prvních publikovaných pohledů Vietnamců na nás Čechy. Tehdy byli Vietnamci ještě docela na okraji společnosti, netočily se o nich dokumenty ani neměli slavné blogerky, které publikují třeba na stránkách Psychologie dnes…

Co vám začne vířit hlavou, když se dozvíte, že v ní máte obrovský nádor? A co teprve, když máte doma pětiměsíční děťátko? Má první myšlenka patřila Magdě. Mé pětiměsíční dcerce, která na mě doma čekala, až se vrátím a nakojím ji. Doktoři ale měli jiný názor. Bylo mi 28 let. Přežila jsem to, začala vnímat svět i život jinak a po několika letech o tom napsala knihu. Snad i vám v něčem pomůže, inspiruje a dodá optimismus a víru v uzdravení.