Bez pohybu není života

Proč se potřebujeme hýbat, k čemu nám to je dobré?

Pohyb je základní projev živé hmoty. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že dokud se hýbeme, tak žijeme!

Jak se k pohybovým aktivitám mají malé děti, předškoláci? Mají do nich chuť sami od sebe, nebo je třeba je nějak motivovat?

Myslím si, že i když se pozvolna mění životní styl, s čímž souvisí třeba úbytek fyzické práce nebo změna způsobu trávení volného času, malé děti, pokud k tomu mají příležitost, se pohybují rády. Pohyb je pro ně něčím naprosto přirozeným. Zároveň je pro ně zdrojem poznání a hlavním motorem pro jejich zdravý rozvoj. Dostatek přirozené pohybové aktivity u dítěte totiž zcela zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj všech psychických procesů, hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky a motoriky mluvidel. A na to se občas trochu zapomíná. Samozřejmě existují i děti, které jsou pomalejší a pohodlnější. Ty je pak potřeba velmi citlivě a jemně do pohybových aktivit „postrčit“. Pro rodiče, ale i učitele existuje literatura včetně přehledných tabulek, které poměrně podrobně mapují psychomotorický vývoj dítěte do jednoho roku a dále po roce až po vstup do základní školy. Je dobré děti držet v této nastavené normě a jakékoliv odchylky od psychomotorického vývoje konzultovat s odborníky, například s pediatrem nebo fyzioterapeutem.

Kolik hodin denně by malé děti měly strávit pohybem? 

Myslím, že přesnou hodinovou dotaci nelze stanovit. Každé dítě je jiné a má i jiné potřeby. Řekla bych, že jde spíše o rovnováhu – dítě, které se nedá zastavit a je „rozlítané a nezastavitelné“, učíme relaxovat a vedeme jej i ke klidnějším činnostem. Dítě, které nemá velkou potřebu pohybu, se naopak snažíme trochu rozhýbat – chodíme pěšky, trávíme co nejvíce času venku. Ale abych z otázky úplně neuhýbala. Pokud zůstaneme ve školce, tak režim dne říká, že dopoledne by měla proběhnout pohybová chvilka v délce 20–30 minut a pak minimálně dvě hodiny pobytu venku, kdy se podle počasí a možností jednotlivých mateřských škol střídá vycházka s volným pobytem na zahradě, v lese nebo na hřišti. V případě příznivého počasí pak pobyt venku probíhá i v odpoledních hodinách po odpočinku. To je myslím dobrý model a uspokojuje potřebu pohybu předškolního dítěte.

A o jaký pohyb by mělo jít? Co obyčejné „lítání“ po louce?

Domnívám se, že „lítání“ po louce již není v současné době příliš vyhledávaný způsob trávení volného času. Myslím, že je to škoda, protože to je voňavé a svobodné. A když děti zaženete lítat do lesa, který louku lemuje, tak je to pro jejich pohybový rozvoj ještě trochu lepší. Musí být ve střehu a dávat pozor, kam šlapou, větší kopec vylezou jen po čtyřech a přejít padlý kmen také není žádná hračka. Celé je to zábava, dobrodružství a zároveň trénink obratnosti, vytrvalosti, síly, rovnováhy. Pracují na své fyzické kondici, jsou pak odolnější vůči nemocem i stresu, a to se v životě hodí. Ano, já jsem pro, jen ať brouci „lítají“!

Jaký pohyb mají děti podle vaší zkušenosti nejraději?

To je individuální. Některé děti jsou nejraději ve volném prostoru lesa, jiné milují dětské hřiště vybavené nejrůznějšími herními prvky, od houpaček přes rozmanité průlezky až ke klouzačkám a balančním lávkám. Pak jsou děti, které by byly nejraději ve vodě, případně pod vodou, malí pánové zase velmi rádi tráví čas s míčem u nohy. Nemohu říct, čemu obecně děti dávají přednost, spíše mám zkušenost, že se ve školce sejde skupinka dětí, jež preferuje určitou pohybovou aktivitu – nejraději si hraje s míčem, jiná miluje běhání po lese. Většinou si téměř všechny děti vyberou z nabídky pohybových možností. Na druhou stranu v každé skupině se najde jedno dvě děti, které nemají zájem o žádnou nabízenou aktivitu. Tady je potom motivace trochu složitější, ale i tyto děti je třeba alespoň trochu rozhýbat.

Určitě je dobré, když dětem nabízíme pohybové aktivity, které nejsou úzce specializované. Co taková rozcvička, k čemu je dobrá?

Zastávám názor, že jakákoliv sportovní specializace je pro děti předškolního, ale i mladšího školního věku naprosto nevhodná, a pokud se děti již takto brzy zatěžují jednostranně, vždycky jim to přinese zdravotní obtíže. Rozcvička je naopak báječná věc! Nastartuje tělo i mysl k další činnosti – prohřeje, protáhne, posílí a zrelaxuje. Dokonce si myslím, že by měla člověka provázet celý život. V dětství a dospívání jako součást pohybových chvilek a hodin tělesné výchovy ve školkách a školách, při sportování jako součást tréninkové jednotky. Ideál dospělého a seniorského věku by měl být nastaven tak, že rozcvičkou začíná každý den! Ať už by měla podobu jógového „Pozdravu slunci“ nebo jakéhokoliv jiného prohřátí a protažení těla. Takže pokud zařadíme rozcvičku do svého života již v útlém dětství a udržíme si ji až do stáří, máme šanci, že prožijeme báječný život v dobré psychické i fyzické kondici! Nesmíme však zapomenout na základní kámen cesty k úspěchu, a tím je každodennost! (zdůrazňuje)

Co by měla obsahovat správná rozcvička?

Mluvíme-li v obecné rovině, měla by správná rozcvička prohřát a protáhnout tělo a tím jej připravit na další pohybovou aktivitu. Jinak se rozcvičuje plavec, gymnasta, atlet. Zůstaneme-li však v předškolní věkové kategorii, můžeme klidně rozcvičkou nazývat celou pohybovou chvilku. Ta by měla obsahovat rozehřátí – rozběhání dětí, pak protažení celého těla. Dále pohybovou hru nebo činnost, kde se děti učí nějaké nové pohybové dovednosti, a závěrečnou relaxaci. Ta často bývá velkým oříškem, protože z vlastní pedagogické praxe vím, že zklidnit a ztišit děti je čím dál obtížnější.