Deset let se ŠVP

Jak po letech hodnotíte existenci Školního vzdělávacího programu (ŠVP)? Pomohl vám lépe koncipovat skladbu učiva, nebo to byla pro vás jen další úřední formalita?

Naše škola vytvořila ŠVP opravdu poctivě a originálně. Tím jsme se skutečně výrazně vyprofilovali, ale zároveň jsme si zadělali na trvalé problémy s učebnicemi a s přestupy dětí z jiných škol. A po těch letech se stále více ptám, jestli nám to vlastně za to stálo. Budu doufat, že ano.

Michal Černý, ZŠ Praha-Klánovice


S odstupem si myslím, že celá věc s ŠVP nebyla promyšlená. Školy ušily svůj plán horkou jehlou, víceméně tak, jak jely doposud. Na spoustě škol je to jenom věc, která leží v pomyslném digitálním sklepě. Jediný benefit snad byl v tom, že se na školách začalo víc uvažovat o formách výuky, což přineslo zpestření žákům i kantorům. Vzhledem k tomu, že v současné době jsou jediným konceptem českého základního a středního školství povinné přijímací zkoušky a maturita, ocitli jsme se v podivném polopružném patvaru. Celé školství je vlečeno dobrými instinkty tisíců učitelů, kterým dodneška nikdo nepředstavil vizi, co by vydržela alespoň do příštího ministra. 

Marcel Šuslík, ZŠ Praha-Modřany


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý