Klíče ke štěstí

Prioritou dnešních rodičů je rozvíjet potenciál dítěte pokud možno na maximum. Již v předškolním věku se děti učí anglicky, začínají s hokejem, navštěvují lidovou školu umění atd. Co však dovednosti či ctnosti jako skromnost, trpělivost či pokora? Ty se v žádném kroužku neučí…


Zaměřím se na pět vlastností, jež bývaly tradičně považovány za ctnosti, avšak dnes jsou opomíjeny. Jde o skromnost, pokoru, vděčnost, trpělivost a odvahu. Zejména skromnost, tradičně ceněná v křesťanství, je náboženstvím konzumu úmyslně pošlapávána. Pokora zas ustupuje rozvoji „sebevědomí“ dítěte. Rodiče chtějí, aby se jejich dítě prosadilo, aby se nespokojilo s málem. V cestě tomu stojí i trpělivost. Reklamy nás nabádají: „Neváhej, objednej, nečekej!“ Rodiče se bojí, aby skromné dítě nezaostávalo. Rozvoji odvahy pak zase stojí v cestě důraz na maximální bezpečnost.

Ono to ale není tak, že by skromný člověk chtěl zůstat bez vzdělání a bydlet v chatrči, že by se pokorný hrbil a odvážný bezhlavě vrhal do všech nebezpečí. Odvážný člověk se nenechá paralyzovat vlastním strachem, pokorný si uvědomuje i své slabší stránky a skromný se nesmyslně nehoní za nabýváním statků. 

Zmíněné vlastnosti jsou podle mého stále ctnostmi, jež stojí za to rozvíjet. I pokud bychom nebrali v potaz morální hodnoty a ponechali si za cíl toliko štěstí našich potomků, pak vězme, že lidé skromní, vděční, trpěliví a odvážní jsou v životě výrazně šťastnější než lidé hamižní, nevděční, netrpěliví a přeopatrní. 

Podívejme se na jednotlivé ctnosti blíže. 


Skromnost

Skromný člověk méně podléhá tlaku reklamy. Není závislý na vlastnění (mít) a více si dovoluje žít (být). Neidentifikuje se tolik s tím, co má. Muž nepotřebuje vlastnit „pořádnej bourák“, aby si mohl sám sebe vážit. Žena je schopna vyjít ven bez mejkapu, šperků a módního oblečení. Skromný člověk je svobodnější a spokojenější.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Pavla Koucká