Online archiv

Některé děti musejí denně dojíždět do školy ve spádové obci nebo na víceleté gymnázium, zkušenost se školou internátní a s bydlením daleko od rodiny však mnozí získávají až s přestupem na střední školu či učiliště. I když jsou zdánlivě velcí, začátky bez domova nebývají snadné.

Ačkoli v obchodě či bankovnictví považujeme elektronické formy komunikace za samozřejmé a zcela běžně je užíváme, ocitneme-li se v roli rodiče, máme při jednání se školou v ruce raději hmatatelný kus papíru a před obrazovkou a klávesnicí dáváme přednost jednání z očí do očí. Mnozí učitelé to cítí stejně.

Česko drží evropský rekord - na deset milionů obyvatel přes dvacet tisíc dětí vyrůstajících v ústavech. Problém není zdaleka jen v tom, že ústavní výchova je dražší než rodinná, podstatně horší jsou celoživotní důsledky pro psychosociální vývoj dítěte.

Osmnáctým rokem žijeme v demokratické společnosti. Mnozí lidé přes každodenní starosti začínají zapomínat, co jim na minulém režimu vadilo. Dospívá generace, která nepamatuje politické represe, kádrové posudky, devizové přísliby ani fronty na maso a banány. Je naše demokracie křehká, zeptali jsme se politologa Jana Holzera

I když se počty vysokoškoláků postupně zvyšují, má dnes diplom jen každý osmý Čech. Dvakrát méně než ve třiceti nejvyspělejších státech světa. Jak toto procento zvýšit a zároveň vybrat ty nejvhodnější uchazeče? Jsou správným kritériem výběru testy obecných studijních předpokladů?

Každý známe ve svém okolí někoho, kdo je věčně nespokojený, stále se mu něco nelíbí, vždy si má nač stěžovat. Kdo může, se takovému bručounovi vyhne. Co když ho ale máme ve třídě?

Počátkem února přijel americký psycholog a terapeut Daniel Hughes představit svou metodu dyadické vývojové psychoterapie lékařům, odborníkům pomáhajících profesí i adoptivním či pěstounským rodičům. V posledních patnácti letech ji úspěšně používá u dětí, jejichž vlastní rodiče by je nejspíš odsoudili k životu na okraji společnosti.

Zajímá vás, jaká ve vaší škole panuje atmosféra? Jak efektivní je výuka jednotlivých předmětů a zda žáci nejsou ohroženi šikanou, drogami či závislostí na hracích automatech? Odpovědi prý můžete získat snadno, rychle a levně, testování stačí objednat přes internet…

Často se hovoří o tom, že naše společnost je orientovaná na výkon, na úspěch. Když vytoužený úspěch přijde, umíme si s ním poradit? Požene nás dál? Nebo usneme na vavřínech? Dokážeme reálně zhodnotit své možnosti? Pulty knihkupectví, regály knihoven i internetové stránky jsou plné příruček, článků a doporučení, jak být úspěšní. Dozvíme se, jak zaujmout šéfa, prosadit vlastní názor, náležitě prodat výsledky své práce, získat respekt kolegů… Někdo stoupá k vytčenému cíli zvolna, krok za krokem, jiný bere při cestě vzhůru schody po dvou. Je ale významný pracovní úspěch a s ním spojené peníze, ať už v podobě zisku nebo citelného zvýšení platu, a nárůst (pravo)moci opravdu tak jednoznačně bezproblémově pozitivní a jeho zvládnutí nepůsobí problémy? Nedokáže člověka někdy také „rozhodit“ a způsobit, že je z něj v relativně krátkém čase „někdo jiný“? A je taková změna vždy k lepšímu? Jistě, člověk se v interakci se sociálním i hmotným prostředním mění a vyvíjí celý život. Pokud ale mohou mít okolnosti spojené s velkým úspěchem vliv na integritu osobnosti, životní styl a hodnotovou orientaci konkrétního jedince, je minimálně dobré to vědět - ať už se na situaci díváme z pozice dotyčného a jeho blízkých či ze strany bezprostředních nadřízených a managementu zaměstnavatele. Ještě lepší je připravit se.

Největší změna v sociální oblasti od dob Marie Terezie. Tak hodnotí zákon o sociálních službách ti, kteří se v každododenním životě neobejdou bez pomoci. Konečně mají možnost si sami vybrat službu, která jim vyhovuje nejvíc.