Online archiv

Kdosi mě zatahal za palec u nohy. „Co se děje, co se děje?“ vyhrkl jsem, vztyčil se na gauči v saku a kalhotách a rozespale si promnul oči. „Tatí,“ pravil hošík s ofinou podle kastrolu, „slíbil jsi, že si se mnou dneska budeš hrát - a už je půl jedenáctý!“ „Víš,“ začal jsem s vytáčkami, „přišel jsem včera z práce o něco později a jsem trochu unavenýýýý.“ Mocné zívnutí stvrdilo má slova.

Humoristický kreslíř Pavel Kantorek (1942) je původním povoláním fyzik. Podílel se na vývoji optických vláken, laserové technologie či holografie, také se zabývá kosmologií a astrofyzikou. Coby profesor přednáší na Ryerson University v Torontu, kde žije od roku 1968. Na to, jak se snáší věda a humor, jestli má smích místo i ve škole či zda existuje v humoru nějaké tabu, nám odpověděl v následujícím dotazníku.

Moje první rada, jak pomáhat dítěti s učením, je: Dávejte jim najíst! Myslím to úplně vážně. Nejhorší ze všeho je hladové dítě. Těžko se bude soustředit na vzorečky, když ten nejstarší mozek v něm mu stále posílá informace o nenasycenosti, žízni atd. Představte si školní třídu první hodinu. Ze čtyřiadvaceti dětí pouze tři po snídani. Ne, to si nedělám legraci. Ostatní ve spárech myšlenek na jídlo, pití, a tudíž nesoustředění, rozptýlení, unavení. Co s tím mám dělat? V pátek jsem nevydržela a začala hodinu tím, že jsem přikázala vytáhnout svačiny a snídat. Kolegyně, která měla po mně druhou hodinu, rozdíl poznala, tedy až na ty, kteří neměli svačinu...

ESEMESKOVÝ PALEC

POČET ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE JI UČÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH, SE ZDVOJNÁSOBIL

Po kom jen to dítě je, povzdechne si leckdy nejeden rodič. Obvykle tehdy, když jeho ratolest přinese ze školy pětku. Jeho protějšek vzápětí kontruje: To nevidíš, vždyť je celý po tobě. Kdo má pravdu? Rodiče si v tomto případě mohou zdárně podat ruce, protože je to jedna ku jedné. Jednoduché počty, polovinu genů zdědí potomek po otci, druhou polovinu po matce. A s touto „výbavou“ si musí vystačit po celý život.

Kdo to dokáže, bude hoden Nobelovy ceny. Reformovat nereformovatelné je vskutku úkol pro génia. Pravda, reformátorů je plno. Nejvíc tradičně před volbami, kdy se reformy sice zaměňují za populistické sliby, ale pořád je to dokonalá příležitost pro zapomnětlivé voliče, jak znovu skočit na špek.

Bývaly časy, kdy někteří učitelé aktivně spolupracovali na tom, aby se poselství známého biblického příběhu ztratilo pod nánosem čokoládových zajíčků, obarvených vajíček a pomlázkových orgií. Současná generace pedagogů může s dětmi diskutovat o jiných Velikonocích.

Moderní umělecké směry s oblibou vzývaly náhodu tvrdíce, že díky ní se umělcem může stát vlastně každý. Neváhejte proto vyzkoušet inspirativní hry dadaistů a surrealistů i vy s dětmi ve výuce.

Osvícený Otec vlasti, nebo bezskrupulózní politik, neschopný rodič či antisemita? V jakém světle ukázat žákům Karla IV. v čase jeho blížícího se jubilea?

Stejk, NejFake, Hoggy, MenT, Pedro, Johnny Valda, AtiShow, MadBros, Shopaholic Nicol… Nic vám to neříká? A přece to jsou současné idoly vašich dětí. Až na výjimky je však neuvidíte v televizi ani v novinách. Jejich rajonem je internet, konkrétně YouTube. Jsou to totiž youtubeři. O fenoménu, který hýbe mladou generací, ale dospělí jej téměř nezaznamenali, jsme si povídali s režisérem Matějem Beranem, který o youtuberech natočil dokumentární film Hrdinové nové generace.

Etnické a náboženské menšiny, homosexuálové, děti z dětských domovů, lidé s duševním či fyzickým hendikepem, oběti trestných činů nebo propuštění vězni. Tato témata byla součástí projektového dne Žijí mezi námi, který proběhl na pražském Gymnáziu Na Zatlance.