KDYŽ KOTRMELEC ČEŠE SVÍČKOVOU

Moderní umělecké směry s oblibou vzývaly náhodu tvrdíce, že díky ní se umělcem může stát vlastně každý. Neváhejte proto vyzkoušet inspirativní hry dadaistů a surrealistů i vy s dětmi ve výuce.

Ať už byly motivace modernistů k tvorbě jakékoli, jedno měli společné s dětmi - hravost. Radost ze hry, z objevů, z nekonečných možností fantazie můžete prožít také ve třídě. Díky tvoření pomocí náhody děti nahlédnou pod pokličku moderní poezie, možná ji trochu víc pochopí a rozhodně se u toho dost zasmějí. A krom toho si mohou nenápadně procvičit slovní druhy či strukturu věty.

Básně z klobouku

Dadaistická klasika. Vystříhej z novinových titulků slova (různé slovní druhy), dej do klobouku a náhodně vytahuj a sestavuj verše. Často vznikne nesmysl, občas básnický obraz: „Skleněný / pes / jedenáct číšníků / a asfalt / bez uší / plují parníkem / Celetnou ulicí / do parlamentu / za sněhovou nadílkou.“

Ohýbánky

Hra se slovy a náhodou zvaná surrealisty též Znamenitá mrtvola. Princip: Tvoříte větu, aniž byste věděli, jak zní předchozí slovo. Postup: Ustřihni pruh papíru, napiš na něj slovo, přelož papír, aby slovo nebylo vidět, a předej spolužákovi. Ten napíše druhé slovo. Papír si předáváte, dokud není věta hotová. Pozor, nejprve se domluvte, jaký tvar má věta mít. Například: Jaký, kdo, co udělal a kde. V plné verzi pak: Jaký, kdo, kdy, kde, čím, koho, co, jak, proč. Též můžete tvořit větu dle vzoru: Přídavné jméno, podstatné jméno, sloveso, příslovce místa, příslovce času.

Ohýbánky často rodí perly. Viz: Stydlivý kotrmelec češe svíčkovou. Holohlavé holky padají ráno na hřbitov. Oranžová okurka jezdila v nočníku. Trapná trampolína jde na pivo do bažiny. Příšerný mrož sbírá houby pod peřinou. Půvabný sporák jí leknín na Marsu apod. Ohýbánky jdou hrát i s obrázky - první nakreslí hlavu, druhý tělo a ruce, třetí nohy.

Otázky a odpovědi

Princip je opět podobný jako u ohýbánků. Napiš otázku, přelož papír a předej sousedovi, ať napíše odpověď. Řekni mu jen, jaké jsi použil slovo na začátku věty (kdy, kolik, kam, proč), aby na ni mohl navázat (proč/proto). Příklady: Jak potěšíme maminku? Tím, že dáme pilu do pračky! Kam odlétají na podzim vlaštovky? Do guláše! Proč nosí paní učitelka vousy? Protože myslivec nepřišel. Proč jíš žížaly? Protože zlevnily pastelky.

Otázky a odpovědi lze také napsat na samostatné lístečky, vložit je do dvou krabiček a zamíchat. Hráči si pak náhodně vylosují otázku a odpověď, které k sobě krásně nepasují, případně na míru sedí. Viz: Půjdeš se mnou na rande? Tos uhodla, ty stará zřícenino!

Negativní básně

Básně z antonym. Vezmete si něčí verše a slovo od slova je změníte v protiklady. Někdy je to těžké (co je opakem klobouku?), ale hravosti se meze nekladou. Originál pak zahoďte a výsledný text bude vaší básní. Viz úryvek z veršů Ingeborg Bachmanové: „Kdo odchází, musí / do moře vnořit klobouk s mušlemi, / které přes léto nasbíral, / a s vlajícími vlasy na cestu se dát, / musí do moře pohřbít stůl…“ Protikladná verze: „Kdo přichází, nesmí / z pouště vytáhnout čepici s rybami, / které přes zimu poztrácel, / a s nehybnou pleší zůstat stát, / nesmí v poušti porodit židli…“ Řeknete si hříčka, ale udělá z vás moderního básníka, jakkoli tvrdíte, že na poezii nemáte buňky.

Ohýbánky často rodí perly. Viz: Stydlivý kotrmelec češe svíčkovou. Holohlavé holky padají ráno na hřbitov.

Jiří Lacman