Online archiv

Gymnázium Lauderových škol, které je zřizováno Židovskou obcí v Praze, využívá při přijímacích zkouškách vlastní testy, připravené učiteli školy. V matematice se úlohy soustřeďují hlavně na ověření logického a matematického myšlení žáků.

Seriál přijímačky tentokrát o tom, proč jsme to vzdali a proč to nevnímáme jako neúspěch.

Střední odborná škola dopravy a cestovního ruchu, Krnov, p. o., je státní střední školou, kde se vyučují dva obory – management cestovního ruchu a management v dopravě se zaměřením na leteckou dopravu. Specifičnost těchto oborů k nám láká studenty z celého Moravskoslezského kraje. Učím zde již více než deset let a neměnila bych. Důvody pro to mám hned tři: žáky, vedení školy a své kolegy.

NOVÁ ŠKOLA, s. r. o., se pustila do tvorby učebnic pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. První učebnicí v této řadě je čítanka pro 5. ročník. Pokud máte ve třídě žáky se specifickou poruchou učení, dyslexií nebo dysortografií, doporučuji jim zakoupit tuto novou rozšířenou verzi.

Do prvních tříd nastoupí v příštím školním roce asi 140 000 dětí. Zápisy probíhaly od půlky ledna do poloviny února, a ani letos se na řadě míst neobešly bez hysterie a stresu v boji o místo. Tvrdím, že pořadí ve frontě není objektivním kritériem pro přijetí do 1. třídy.

Můžete mi, prosím, doporučit nějakou knížku pro desetiletého kluka? Víte, on moc nečte. Kdybych si dělala čárky, bude toto jistě jedna z nejčastějších otázek, které uslyšíte v dětském oddělení Městské knihovny v Praze.

ROZHOVOR O TOM, CO SE NÁS TÝKÁ

Za několik prvních týdnů ve funkci ukázal, že by českému školství rád dal nový impulz a mnohé věci proměnil. Otázkou ale je, jak se mu podaří zrealizovat vize, které zasahují do mnoha oblastí rezortu, jenž má nyní „pod palcem“.

Dnešní téma bylo trochu ošemetné. Pomocí barevných papírů, které byly rozstříhané na geometrické tvary, měly děti ztvárnit sebe a nepořádek ve svém pokojíčku. Škoda že u toho nebyly maminky! Jistě by nevěřily svým uším. Všechny děti prý mají pokojíčky uklizené… „Ne, nepořádek tam skoro není, skoro nikdy!“… Ani mě nenapadlo, jak je pro děti těžké mluvit o svých „nedokonalostech“. Jako by něco takového, jako je neuklizený pokojíček nebo nepořádek v hračkách, nesmělo ven. Ano, i k tomu někdy slouží výtvarná výchova a umělecké vzdělávání: Přiznat si, že jsme nedokonalí, že ne vždy máme všude pořádek, ať venku, či uvnitř nás. – A tak je prima dopřát dětem prostor, kde se o těchto věcech mluví, kde je možné být nedokonalý a kde je zadáním tato „tajemství“ umělecky ztvárnit.

Všimli jste si někdy, jak rádi lidé vytrhávají věci z kontextu? Jak rádi slyší jenom to, co chtějí? Jak rádi si dělají úsudek jen podle nadpisu článku či názvu knihy nebo filmu? Chudák Komenský by o tom mohl povědět své. Zeptejte se kohokoliv, co se mu vybaví, když se řekne Komenský, a uslyšíte škola hrou. No budiž. Když se ovšem zeptáte, co se za těmi dvěma slovy skrývá, dozvíte se s železnou pravidelností, že děti si mají ve škole hrát nebo že se mají učit tím, že si hrají. Kdyby Jan Amos takovou dezinterpretaci slyšel, asi by hořce zaplakal. Protože jeho škola hrou, schola ludus, to byl soubor divadelních her, které měly žákům pomoci zlepšit se v latině tím, že se naučí texty svých rolí a s porozuměním je pak přehrají. Možná by se rovnou zeptal, proč se ze všech jeho myšlenek ujala právě a jedině zrovna tahleta. Vždyť on moudrých postřehů svěřil péru tolik! Jen tak namátkou: Chlapec, i když vypadá jako andílek, přece potřebuje rákosku. Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou. Od žáka se požaduje učenlivost, jež spočívá v tom, aby mohl, dovedl a chtěl být vyučován. Student má mít ocelovou a zadek olověný. Z čehož je patrno, že ani učitel národů si nemyslel, že škola by měla být nějaká neutuchající zábava, že by se neměla udržovat kázeň nebo že by žáci neměli při vzdělávání vyvíjet nějaké úsilí. Samozřejmě že představa, že se dítě ve škole naučí vše při veselých hrách a ani si nevšimne, že se učí, je lákavá. Dítě to bude bavit, bude se do školy těšit. Nikomu, rodičům ani učitelům, se přece nelíbí, když dítě chodí do školy s odporem. Ale. Ale škola je povinnost. Lakovat to na cokoliv jiného je špatně. Škola je povinnost a dítě tuto povinnost dostává ve věku, kdy je na ni dostatečně zralé. Kdy si již dobře uvědomuje, že něco dělat musí, něco nesmí, něco může počkat. A nebo by na ni dostatečně zralé být mělo. Jak to, že stále více dětí potřebuje odklad nástupu školní docházky? Za svou praxi jsem se setkala pouze s jedním chlapcem (maturoval v roce 1999), který šel do školy o rok dřív. Přitom v 60. a 70. letech to bylo pomalu stejně časté jako dnes odklad. Jak to, že dříve byly pro školní docházku zralé pětileté děti a dnes až sedmileté? Škola je povinnost, kterou dítě dostává místo toho, aby pomáhalo v hospodářství nebo se staralo o mladší sourozence. Sedmiletý chlapec byl ve středověku pokládán za natolik soběstačného, že se mohl stát pážetem na královském hradě, sedmiletý chlapec v dnešním Egyptě zvládne nejen jezdit na koni, ale ještě vést za uzdu čtyři další, pětiletá mongolská holčička na koni zažene stádo do ohrady. A věřte mi, kdyby se vzal náš český kojenec z 21. století a přenesl se ať do středověku, na egyptský venkov, či do mongolských stepí a vyrostl tam, zvládal by ty koně i pážecí službu úplně stejně. Naše děti mají stejné schopnosti, dokážou unést stejnou zodpovědnost jako dříve. Ale společnost jim ji proti jejich vůli odpírá. Kolikrát jste byli svědky situace, kdy tří- nebo čtyřleté dítě zoufale volá na tatínka nebo na maminku já to umím! já to umím!, a rodič mu to stejně nedovolí. Přitom nejde o zapalování plynového sporáku nebo startování auta, ale třeba o táhnutí sáněk po zasněženém chodníku. Škola je také příprava na budoucí povolání. A to neznamená jen načerpání vědomostí. To znamená i získání určitých návyků, smyslu pro povinnost, schopnost něco překousnout, udělat i to, co mě nebaví, protože prostě musím, a udělat to teď, i když se mi nechce. Každý zaměstnavatel toto po svých zaměstnancích bude chtít, a každý soukromý podnikatel toto bude chtít sám od sebe. A rodič, který chce své dítě opravdu dobře připravit do života, by měl po škole vyžadovat, aby mu pomohla potomka takhle vychovat. Koneckonců, kde jste četli práce hrou?

Pokračujeme v seriálu, jak přijímačky prožívají v jedné rodině. Tentokrát o dnech di otevřených dveří a váhavosti.

Řemeslo má zlaté dno, praví jedno přísloví. Přestože by si mnozí rodiče pro své děti představovali jiné profesní uplatnění než zednickou lžíci, pravdou zůstává, že zvládnutí nějakého praktického řemesla nemusí být špatnou volbou. Mít v adresáři kontakt na spolehlivého truhláře, zedníka, kominíka nebo instalatéra je mnohdy poklad vyvažovaný téměř zlatem. Praktická příloha pro rodiče budoucích primánů