Online archiv

Kategorie: Pro rodiče

PROČ JE TATO NOC TAK JINÁ?

Barbora Sengrová, 4/2012
Český skepticismus pojímá víru v Boha asi jako dětskou vyrážku a utilitární „víra na Ježíška“ s tím dokonale koresponduje. Jenže ani ta nejskeptičtější škola nemůže prostě učit, že miliardy věřících jsou zaostalí pitomci, kterým rodiče zapomněli říct, že Ježíšek není. K tomu nám slouží všelijaké „vědecké“ uvádění symbolů na pravou míru – dvanáctiletý syn nedávno přišel ze školy s udivující novinkou, že se člověk vyvinul z opice. Umím si představit ten humbuk, kdyby paní učitelka hlásala, že člověka stvořil Bůh! To by byl aspoň prověřený mýtus, takhle je to jen vědecky znějící nepravda. „Pozor, ještě věří na Ježíška,“ důrazně špitají rodiče a tváří se přinejmenším jako strážci svatého grálu. Musíme tedy předstírat, že plyšové hračky nosí Jezulátko, oblíbený kumpán oveček a andílků. Nic proti tomu, dokud si neuvědomíme, že růžolící český Ježíšek má úžasnou specialitu – nikdy nevyroste. Nestane se Ježíšem Nazaretským, jedním z nejvlivnějších náboženských vůdců všech dob, a unikne pesachovému utrpení. Běžné dítě nedostane šanci konfrontovat se s židovsko-křesťanskou mytologií a Velikonoce navždy zůstanou oslavou jara a čokoládových zajíčků. V rodině bez vyznání je setkávání s „vyzkoušenou transcendencí“ redukováno na nejvýznamnější body katolického kalendáře, ovšem pohodlně vykastrované: Ježíšek se narodí, ale Ježíš nezemře. Dostávat dárečky „za nic“ je fajn, ale zamýšlet se nad smyslem života a přijímat svoji smrtelnost už takové terno není. Ježíšova smrt je navíc poněkud stresující, a to se pro dnešní děti nehodí – ty se přece neberou ani na pohřby vlastních prarodičů! Věřit v dobro, které stojí mimo nás a jež nelze zničit sebevětší špatností, je zásadní psychickou potřebou a oslava Ježíškova narození je jejím pěkným naplněním. Jenže nejpozději o Vánocích ve druhé třídě nastane čas, aby dítě dostalo rozum a dozvědělo se to, co už stejně dávno ví, že totiž dárky nosí rodiče. A tím to hasne, odteď si poraď, jak umíš. Malé české děti věří na malého Ježíška a velcí čeští lidé věří na velké nic.

AZBESTOVÉ ŠKOLY: NOČNÍ MŮRA RODIČŮ I ŘEDITELŮ

Eva Tomková, 4/2012
Šílenství a panika, kterou rozpoutal azbest, překvapila zřejmě všechny. Ze škol, kde azbest je, mají rodiče strach. A školám, které hlásí, že tam žádný azbest nenaměřili, nikdo nevěří. A nejen to. Azbest změnil i každodenní režim mnoha rodin a hodně zatočil s životy většiny ředitelů škol.

CO SE ZA LÉTA VE SKAUTINGU NEZMĚNILO, JE JEHO SMYSL

Nina Rutová, 4/2012
Rozhovor s Evou Měřínskou se točí spíše kolem skautingu než kolem ní samé. Prozraďme tedy, že kromě skautingu se v uplynulých letech zabývala také problematikou úrazů a poškození mozku a v roce 2010 získala titul dobrovolník roku od sdružení CEREBRUM. Ráda cestuje, přede na kolovratu a věnuje se knihařskému řemeslu.

CÍLE A ÚKOLY PRO NOVÉHO MINISTRA ŠKOLSTVÍ JSOU JASNÉ: SPOLUPRÁCE S ODBORNÍKY A STUDIUM

N. R., 4/2012

STUDOVALA JSEM NA SEDMI ŠKOLÁCH

Nina Rutová, 3/2012
* Co se vám vybaví, když se řekne základní škola?

„KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!“

3/2012
RADEK „GIPSY“ BANGA INSPIRUJE ŠKOLÁKY

ROZHOVOR

Anna Ouřadová, 3/2012
S MARIANNE FRANKE-GRICKSCH

SYSTEMICKÁ PEDAGOGIKA: JINÝ POHLED NA ŠKOLU

Anna Ouřadová, 3/2012
„Jednoho dne, bylo to na začátku devadesátých let, jsem zcela nečekaně řekla dětem v šesté třídě, kterou jsem mimořádně převzala: ,Vidím vás ve třídě stále v doprovodu vašich rodičů. Jsem si jistá, že tady přede mnou nesedí 22 dětí, ale 22 rodin, takže společně s rodiči celkem 66 osob, k tomu já se svými dětmi a jejich otcem.’ Dvanáctileté dívky se chichotaly. Když jsem je ale ujistila, že jsem to myslela vážně, začaly o tom přemýšlet.“ (úryvek z knihy Marianne Franke-Gricksch Patříš k nám) Systemický pohled na rodinu jako systém vztahů uplatňovaný v systemické rodinné terapii už od 60. let minulého století přenáší německá pedagožka a psychoterapeutka Marianne Franke Gricksch nově také na prostředí mateřských, základních a středních škol. Velký důraz při tom klade na trojúhelník rodina-žák-škola, a proto se na jejích seminářích schází zdánlivě nesourodá skupina tvořená učiteli, vychovateli, terapeuty, rodiči a dětmi. Systemická psychologie nahlíží každou lidskou bytost jako složenou jednotku -systém. Pro každý systém platí, že jsme schopni specifikovat jeho komponenty a jejich propojení: u člověka jednotlivé smysly, části lidského těla, vědomí apod. O každém systému platí, že je víc než jen suma jednotlivých součástek. Každý systém funguje na základě vnitřní dynamiky, která se při poruchách nebo poraněních vždy snaží nastolit zpět ztracenou rovnováhu, která mu umožní dál fungovat. Jakákoliv změna na kterémkoliv místě vyvolá změnu celku. Nikdy nelze dopředu odhadnout, jak bude organismus na vnější zásah reagovat, a proto i malé nárazy mohou vést k velkým změnám a naopak. Tyto poznatky hrají pro Marianne FrankeGricksch důležitou roli v pozorování rodiny, výchovy a vyučování. Školu lze také vidět jako celý soubor podsystémů tvořený školní budovou, ředitelem, třídami, tedy učiteli a žáky, rodiči, školskou správou. K systemickému myšlení navíc patří vědomost o tom, že děti a jejich učitelé jsou spojeni se svými původními rodinami, které doslova představují nejhlubší subsystémy školy. Každá výchova a každý vzdělávací proces zasahují do systému dítěte. A co, jak už jsme řekli, platí: pohyb a změny na kterémkoliv místě v systému mají vliv na něj jako na celek. Tímto způsobem působí rodiny na školu a škola na rodiny. Dnes víme, že žádný systém nelze od jiného úplně oddělit, stejně tak jako nelze oddělit školu od televize nebo od faktorů stávající kultury mladých lidí, nejsme také schopni rozlišit, kde končí rodinný systém a začíná školní. Cílem systemického náhledu je schopnost propojovat. Při řešení konfliktů to znamená hledat příčiny hluboko v systému a naopak při vyučovacích metodách a v každodenní praxi nacházet nové pomůcky a postupy, které dokážou věci propojovat - zaměřit se na specifické síly a možnosti kolektivu. Tento způsob komplexního vidění a vnímání interakcí je až dodnes v rozporu s tradicí logického, kauzálního myšlení, oddělování, rozlišování, analyzování, rozčleňování a vysvětlování existujícího světa, z níž celé dosavadní školství a věda obecně vycházejí. V popředí stojí schopnost osvědčit se samostatně, a proto schopnost pracovat ve skupině a umění komunikace jsou kvality, které téměř nikdo nepodporuje nebo nevyučuje. Systemická pedagogika Marianne Franke-Gricksch chce právě to změnit.

MÉ DCEŘI POMOHL S LMD PSACÍ STROJ

Stanislava Tupá, 3/2012
Když jsem po třech letech základní školní docházky své dcery zjistila, že má patrně poruchu učení, byla jsem tím zaskočena stejně jako většina rodičů, kteří zjistí, že jejich dítě se bude muset potýkat s problémy. Přitom jsem se již při studiu na pedagogické fakultě a v prvních letech své praxe setkávala s různými problémy žáků s výukou. U svého vlastního dítěte odlišnosti člověk nevidí a možná si je ani nechce přiznat.

POČÍTAČE: ŠANCE A RIZIKA

Ondřej Neumajer, 3/2012

ROZVÍJÍME MYŠLENÍ V GEOMETRII

Jindřich Monček, 3/2012
Pokud si při učení „srovnáme“ věci do souvislostí, učíme se lépe, rychleji, efektivněji. Z této myšlenky vychází i dále uvedená srovnávací tabulka. Žáci se v ní učí základní vlastnosti čtyř vybraných geometrických těles - krychle, kvádru, jehlanu a válce. Předkládám tabulku jako příležitost strávit se svým dítětem chvilku při logickém uvažování nad tématem z aplikované geometrie. Sám jsem tabulku prošel se svým synem, čtvrťákem, který si s mým průvodním slovem a malým návodem poradil s většinou otázek. Vedle cíle strávit společnou chvilku nad zajímavým úkolem má aktivita pro dítě ještě další přínosy. Tak třeba díky tomu, že čtyři geometrická tělesa dítě srovnává, trénuje myšlenkové operace, jako je analyzovat jednotlivé znaky tělesa a porovnat je s ostatními. Hodnotí, které znaky jsou shodné, a které naopak rozdílné. Aktivita tudíž nepřináší jen nové poznatky o vybraných tělesech, ale rozvíjí logické myšlení. Jsou tu také úlohy, které rozvíjejí představivost. Dítě si má představit, jak vypadá síť tělesa, jak vypadá jeho podstava, jakými tvary je tvořen plášť tělesa. V neposlední řadě je přínosem přesah do praktického života - dítě má propojit tvar tělesa s objekty, které vidí ve svém okolí, a říci, co všechno má tvar krychle, ať celé těleso, nebo jeho části. Tyto aktivity navíc napomáhají lépe si zapamatovat, vstřebat informace o vybraných tělesech, zejména proto, že je vše zasazeno do souvislostí.

VYČERPÁVAJÍCÍ PRŮVODCE PŘIJÍMACÍM PROCESEM

Šárka Eisová, 3/2012
V případě, že se rozhodujete, že se vaše dítě bude hlásit na víceleté gymnázium nebo na střední školu, musíte absolvovat proces přihlašování a to není vůbec jednoduché. Průvodcem a rádcem by vám měl být výchovný poradce ze školy, kam vaše dítě chodí, ale je možné, že se k informacím nedostanete z časových, osobních nebo jiných důvodů. Pokusíme se vás tedy provést krok za krokem procesem přijímacího řízení a upozornit vás na vše, co vás čeká a co by vás mohlo potkat a nemělo by vás zaskočit.