Online archiv

Kategorie: Pro rodiče

Je ve školství dostatek financí?

4/2011
Z ministerstva zaznělo, že ve školství je dostatek financí, akorát jsou problémy s jejich alokací. Zbytečně moc peněz jde na úředníky a málo do škol. Zeptali jsme se čtenářů, jak to vidí oni.

Chudáci lháři

Radka Kvačková, 4/2011
Tu větu si rodiče oblíbili: „Snesu cokoliv, jen ne lež,“ opakují zejména matky svým dětem znovu a znovu, a aby zdůraznily, jak moc to myslí vážně, trochu u toho zpravidla kulí oči. Chudáci děti. Jako by lhaly s radostí! Každý z nás přece ví, že v určitých situacích je lež jediná zbraň, kterou má dítě k dispozici. A že je to zbraň dvousečná. Ještě si pamatuju, jak moc mi bylo nepříjemné lhát mamince, že jsem snědla svačinu, když jsem ji ve skutečnosti cestou ze školy hodila do okna jednoho sklepa. Samozřejmě, že by bylo lepší nelhat a říct něco jako: nesnědla, tady ji máš, možná trpím nechutenstvím anebo bude chyba v té svačině, že je nezáživná. Jenže k takové suverenitě se člověk dopracuje nejdřív ve třiceti, ale spíš v šedesáti. V sedmi letech vidí jen zklamání, výčitku nebo lítost na matčině tváři a přemýšlí, jak by něčemu takovému zabránil. Je omyl myslet si, že dítě lže, jen když se bojí například výprasku. Mě doma nikdy neuhodili, a přesto jsem schovávala žákovskou knížku, když v ní bylo třeba jen dvě minus. Prostě jsem nechtěla slyšet to rodičovské smutné, lehce protažené „zase?“. Byla to zbabělost nebo jen přecitlivělost? Faktem je, že bratr zbabělý ani přecitlivělý nebyl. Svoje průšvihy hlásil mamince už mezi dveřmi do bytu. Tady to máš, nějak se s tím popasuj. Teprve po letech mi došlo, jak úlevná strategie to je. A že ještě lepší je špatnou zprávu na začátku trochu zveličit a jen pomalu ji uvádět na pravou míru. Například říct: To je hrozný, já nejspíš zkrachuju, propadnu, vyhodí mě apod. a nechat na tom, kdo chce, aby se mu říkala pravda, ať si to přebere. Pokud se ho to nějakým způsobem přímo týká, dříve či později bude zkoušet, jestli by se mu nemohlo dostat trochu optimističtější verze celé věci. A když ne, začne toužit aspoň po částečné lži, která by katastrofu zmírnila. Před časem jsem poslouchala nářky jedné matky, která mi líčila, jaké má potíže s výchovou svého desetiletého adoptivního syna, pro kterého dělá první poslední. Výčet začínal neuspokojivými výsledky ve škole, gradoval pozdními příchody domů a vrcholil slovy: „... ale nejhorší je, že mi lže.“ Když došla až sem, zaleskly se jí v očích slzy a zatřásl hlas. Dovedla jsem si docela dobře představit, jak ho se stejně vlhkýma očima zapřísahá, aby řekl pravdu, že zas dostal špatnou známku a že mu neujela tramvaj, ale cestou ze školy se coural po ulicích. A ani jsem se moc nedivila, když se ke mně nakonec ještě důvěrně naklonila a zašeptala, že ke všemu se kluk začal v poslední době v noci počurávat. Ani se nedivím.

Co mohou číst malí vědci a výzkumníci?

Marie Těthalová, 3/2011

Děti můžete snadno nakazit „virem“ dobra

Barbara Hansen Čechová, 3/2011
Matej Mináč vytváří dokumenty a filmy o Nicholasu Wintonovi tak trochu pro děti a mladé lidi. Zapojuje je do svých filmů a i na světovou premiéru filmu pozval hlavně školy. Důvodem je způsob, jak děti na Wintonův příběh reagují. Wintonův čin má podle jeho slov takový přesah, že dnes na jeho základě tisíce a tisíce mladých lidí na celém světě se snaží dělat něco pozitivního pro druhé.

Stop nálepkování dětí

Robert Herák, 3/2011
„Jsou příšerní. Drzí, neukáznění, agresivní a líní. Nečtou. Nemají žádné zájmy. Znají jen počítač.“ Podobné výroky na adresu dnešních dětí slýcháme od učitelů často. Jsou ale opravdu tak hrozné? A nemůžeme za to spíše my dospělí?

Pomůcky pro dyslektiky

Bára Hansen Čechová, 3/2011
Dyslexií nebo dysgrafií, tedy specifickými poruchami učení, trpí čtyři až patnáct procent populace. Můžeme proto předpokládat, že v každé třídě se nějaký dyslektik či dysgrafik najde. V současné době vzniká spousta metodických materiálů a pomůcek pro tyto děti. Zkusili jsme mezi nimi zapátrat a představit vám ty nejzajímavější.

Co se děje na školách

Mgr. Zdeněk Lusk, 3/2011
Slavnost čtení v České škole bez hranic

Nová příručka pro multikulturní výchovu

-red, 3/2011
V Evropě se nyní diskutuje, zda je multikulturní přístup pro naši společnost ten správný a nevede naopak k segregaci menšin. Jak přenést toto dilema do školní výuky, kde jsme doposud toleranci ke specifikům menšin učili jako jediné možné řešení? Nová příručka doporučuje výuku postavit na skutečných příbězích lidí, kterých se tento problém týká. Tím určitě nic nezkazíme.

Návštěva školy v Čechticích

Růžena Milatová, 3/2011
Byl krásný slunný den a já se vydala na návštěvu. Protože nevlastním řidičský průkaz, byla pro mě návštěva školy hezkým vyhlídkovým výletem zastávkovým autobusem po Středočeském kraji.

O české děti se starají chůvy. Mají na to vzdělání?

Michaela Hrivňáková a Helena Dvořáková, 3/2011
Služba hlídání dětí v nepřítomnosti rodičů „cizí“ osobou, tzv. chůvou, je v současné době stále využívanější, zvláště v situaci, kdy školky jsou plné. V mnoha evropských zemích musí mít chůvy pro svou práci odpovídající vzdělání. U nás v této oblasti kvete práce „na černo“, ale situace se pomalu mění. Chůvy si nyní mohou projít kurzem, kde se během 160 hodin učí základům první pomoci, psychologie, ale i péče o domácnost.

Zpětná vazba učitelům, nebo „něco navíc“?

Marie Těthalová, 3/2011
Srovnávací zkoušky žáků 5. a 9. ročníku základní školy - pro někoho samospasitelné řešení pro české školství, pro jiného bič na učitele nebo „holý nesmysl“.

Jak zlepšit výsledky PISA?

Sylvia Jančiová, 3/2011
Tentokrát se ředitelé škol poměrně shodují. Základním problémem je nízká motivace žáků, kteří se nemusí příliš snažit - na školy se vždy dostanou. Dalším problémem jsou víceletá gymnázia, která zhoršují vzdělávací podmínky na základních školách druhého stupně, nezájem rodičů o školu a v neposlední řadě didaktické schopnosti učitelů.