Online archiv

Jmenuje se Marcel Šuslík. Pracuje jako učitel dějepisu na základce. Na internetu, kde má svůj youtuberský kanál, si říká Quido. V širší povědomí vstoupil loni při demonstraci v Praze na Václavském náměstí. Politiky Zemana a Babiše tam s nadsázkou hodnotil jako své žáky na pedagogické radě: „Dal bych jim oběma trojky z chování, upozornil sociálku a vyprovodil je ze školy.“ Tak řečený Quido se totiž občansky angažuje. Natáčí satirické skeče, nahrává videoklipy, vystupuje na manifestacích. Povídali jsme si zejména o tom, jak se slučuje profese pedagoga, satirika a politického aktivisty.

V poslední době provází Českou republiku zásadní politické události v podobě voleb či sestavování nové vlády. Určitá politická gramotnost by měla být součástí vzdělávacího programu, protože volební právo má každý plnoletý občan. A každého se politická situace v zemi dotýká.

Škola bez známek? A je to ještě vůbec škola? Nejsou snad známky právě tou odlišovací veličinou, která vyděluje formální školní vzdělávání od ostatních typů kurzů?

Kde začíná a končí svoboda učitele? Bylo to jako v povídce od Kafky. Nebo v románu od Kundery. Jednoho rána se probudíte a úřední moc vám oznámí, že jste vinen. Kazíte mládež! A není to žert. Je to realita současného tuzemského školství.

Kdy jste chtěli jakožto učitelé skončit s učením a proč jste to nakonec neudělali? Skončit jsem chtěl v první polovině 90. let, kdy všichni mí kamarádi začali podnikat a společnost se na učitele koukala alespoň z mého pohledu hodně skrz prsty. Styděl jsem se přiznat, co dělám. Neudělal jsem to proto, že mě u jednoho konkurzu nevzali a u dvou dalších mi nabídli podmínky, které se nelíbily mně. Možná jsem ale podvědomě skončit nechtěl, protože mě ta práce vždycky strašně bavila a baví dosud. Michal Černý, ZŠ Praha-Klánovice

Od dob, kdy mám vlastní děti, nechodím do školy téměř s žádným předstihem, nebloumám ztemnělými chodbami a neodemykám třídy jako první. Mé kroky dnes ráno vedou do kabinetu, abych si v pěti minutách vytiskla všechny materiály. Ve škole probíhá hloubková kontrola České školní inspekce.

Někdo si pořád možná představuje, že bezpečné prostředí ve škole znamená, že na chodbách nebudou skleněné skříně bez rámů a kluzké podlahy. Jenže si upřímně řekněme, že rozbít si ústa můžeme i v prázdné vypolstrované místnosti a povozit se dá pěkně i jinak. Třeba na žácích, na učitelích, na vedení školy nebo na rodičích.

Bohouš a Dáša mění svět Sedmý ročník komiksového klání Bohouš a Dáša mění svět, pořádaného společností Člověk v tísni, si letos vytkl téma Soutěž, nebo spolupráce? Přes dvě stovky žáků základních a středních škol zpracovávalo slovem i obrazem problémy šikany, mezinárodní konflikty či šetrnou spotřebu. Vítězné práce vybrala odborná porota v čele s výtvarníkem Karlem Jeriem. Nejvíce bodovaly práce dětí ze Svobodné základní školy v Jablonci nad Nisou, Gymnázia Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi, ZŠ Jeremenkova v Praze či Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky v Českém Krumlově. Padesátka nejzdařilejších komiksů ze studentské soutěže je k vidění v Galerii ve věži na Novoměstské radnici v Praze.

Ve společnosti postavené na psaných textech je dyslexie zásadním problémem. Psychologové a pedagogové se ji snaží napravovat, ale vnímání člověka změnit neumějí. Informatička a neurovědkyně Tereza Pařilová postupuje opačně – místo aby měnila dyslektiky, upravuje texty. Její unikátní aplikace přizpůsobuje psanou podobu češtiny na míru individuálním potřebám konkrétního člověka