Online archiv

Jak ukázal nedávný průzkum, třicet procent mladistvých ve věku 15 až 17 let vyzkoušelo hazardní hry. Nezodpovědné rozhodování a riziko vzniku závislosti však není spojené jen s vysedáváním u hracích automatů.

Vítězem 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos se stal David Turek, učitel češtiny a hudební výchovy ze základní školy v České Kamenici. Podle poroty se mu nejvíc ze všech povedlo vystoupení ve finále, které přijeli podpořit nejen jeho žáci, ale i příznivci dalších pěti finalistů.

Kdo nezná historii, je odsouzen k tomu, aby ji zakusil v blízké budoucnosti. Někomu to může znít jako klišé, avšak s ohledem na současné politické aranžmá a trendy společenských nálad berme zmíněnou větu jako varování či rovnou povzbuzení k činu.

Multikulturní výchova je jedním z témat rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. Nezisková organizace META nabízí školám „multikulti“ workshop s názvem I Jan Amos chodil do školy v cizině, který je věnován tématu integrace cizinců a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem do české školy. Součástí workshopu jsou zážitkové aktivity a diskuze s cizincem, který si procesem integrace v české škole sám prošel. Díky cizojazyčným lektorům mají žáci příležitost zažít výuku v jazyce, kterému nerozumí, a vcítit se tak na chvíli do frustrující situace nově příchozího žáka-cizince. Mezi cíle workshopu patří zprostředkovat dětem situaci člověka, který začíná žít v nové cizí zemi, společně pojmenovat důvody migrace, identifikovat překážky v procesu integrace i způsoby jejich překonávání, zamyšlení nad migrací a jejími dopady v globálních souvislostech a nad způsoby osobního zapojení do procesu integrace cizinců. Více na www.meta-ops.cz.

Potvrzujete jakožto učitel svým žákům na Facebooku přátelství? Jaký máte názor na kamarádské vztahy mezi učitelem a žáky?

Michaela Veselá přednáší učitelům. Její vystoupení jsou vyprodána dlouho dopředu. Nejde totiž o žádné suché mentorování, ale o vtipný, antiiluzivní a nadmíru praktický pohled na stav dnešního školství. Je to v zásadě pohled selského rozumu, který u nás citelně chybí. Michaela Veselá jej navíc podává temperamentní formou blížící se hereckému výkonu. Škoda že psaný text nedokáže zachytit její intonaci, dramatickou vervu, gesta. Její myšlenky však zachytit dokáže.

Výukový program Les ve škole vzdělávacího centra Tereza motivuje učitele, aby se svými žáky chodili ve výuce ven a umožnili jim učit se o lese v lese. V České republice je do programu zapojeno přes 320 škol čili přibližně 15 000 žáků. Na otázku „Proč si myslíte, že je venkovní výuka přínosem, když generace dnešních dospěláků se také neučila venku a zvládla to?“ říká vedoucí programu Jan Froněk: „Zvládla, ale taky jsme mnohem víc času po škole trávili venku, pohybem. A popravdě, mám pocit, že mě škola dobře naučila potlačit potřeby těla (pohyb, protažení, pití a čůrání) a připravila mě perfektně na práci u stolu. Odtud ale plyne spousta civilizačních nemocí, a proto mi jako nejdůležitější přínos venkovní výuky připadá to, že je to zdravé. Venkovní učení navíc posiluje u žáků vztah k místu bydliště, odbourává stres a buduje zdravější vztahy v kolektivu.“ Přesuny do přírody zaberou nějaký čas, ale zkrátka „živá ještěrka v lese je stokrát zajímavější než na obrázku“. Na www.ucimesevenku.cz jsou ke stažení semináře pro výuku v lese včetně právního výkladu, který učiteli dodá jistotu, že učit venku se smí.

Žáci prvního stupně ZŠ Městečko Trnávka zdraví časopis Rodina a škola z lyžařského výcviku v areálu Kladky na Prostějovsku. Jeli tam už potřetí a byli nadmíru spokojeni. Jak nám napsala paní učitelka Ludmila Šimečková: „Díky výstavnímu počasí, vzorně připravenému lyžařskému areálu i dík obětavým profesionálním instruktorům lyžařské školy SNOWFOX Prostějov si lyžařský výcvik žáků 1.–4. ročníku užila padesátka dětí (některé přihlášené přepadla chřipka). Hned v pondělí nám počasí hrálo do noty, autobusák pan Matocha nás přivezl s celou výstrojí až pod svah, lyžařský areál Kladky nás překvapil sněhovými děly v akci, instruktoři lyžařské školy nás s úsměvem vítali. A co bylo dál? Po celý týden panovala na svahu radostná nálada, k níž kromě nádherného prašanu přispíval určitě i obětavý pomocný servis třídních učitelek a pana školníka. Není divu, že poprvé v dějinách našich školních Kladek úplně všichni malí lyžaři nasedali v pohodě na dvoukotvový vlek, aby si užili jízdu na 710 m dlouhé sjezdovce. Samým nadšením se nám ani nechtělo věřit, že lyžařský kurs tak rychle utekl.“

V minulém čísle Rodiny a školy mě zaujal editorial pana šéfredaktora nazvaný Malý bolševik. Psalo se v něm o žácích základní školy, kteří vzývají komunismus. Já bych se na ně nezlobil. Může jít, jak psal autor, o rodinnou anamnézu, recesi či pubertální revoltu. Vždyť pro ně je ta doba vzdálená jako pro nás třicetiletá válka nebo karolinská renesance. Škola by však pro tyto rudé trumbery mohla něco udělat. Tak třeba zrevidovat učební osnovy směrem k současnosti, zvláště v dějepise a češtině. Dnešní žáci toho ví víc o lidech doby kamenné než o komunistech a nacistech. Proto bych začal učit historii pozpátku, od současnosti po pravěk. Když se nestihne dojít v látce až k velkému třesku, nevadí to tolik, jako když žáci skončí u první světové války. Také bych podporoval různé exkurze do Mathausenu či Osvětimi nebo k nám do Příbrami, kde je na místě pracovního tábora Vojna expozice věnovaná obětem komunismu. A co se týče češtiny, mezi povinnou literaturou najdeme mnoho zatuchlých svazků, které mohou sice ilustrovat dobovou atmosféru, ale o naší době nic neřeknou. Navrhuji proto coby povinnou literaturu vybrané paměti koncentráčníků a „absolventů“ gulagu, jakož i tuzemských politických vězňů z 50. let. K tomu bych přidal ještě několik svazků tzv. orální historie, kde někteří „obyčejní lidé“ totalitu vlastně vítají. Aby to měli žáčci kompletní. Marek Hamouz, Příbram

Má si základní škola přibírat další předměty typu finanční gramotnost, sexuální výchova, etika a podobně, nebo se má držet klasických „vědeckých“ předmětů?

Jste učitel na základní škole. Ráno přicházíte ke vchodu špalírem němých tváří s aktovkami na zádech. Co uděláte? Zachováte mlčení, nebo začnete láteřit nad mravy dnešní mládeže? „Pozdravte jako první!“ radí americká volejbalistka Gabrielle Reeceová, která moderuje populární show The Biggest Loser. Nedávno se nechala slyšet: „Když jdu platit v obchodě, pozdravím jako první. Když někoho potkám a navážu oční kontakt, usměju se jako první. Bylo by fajn, kdyby s tím lidi ve svém životě trochu experimentovali. Buďte první, protože – ne vždycky, ale většinou – se vám to vyplatí. Reakce bývají úžasné. Musíte být první, protože v dnešním světě ten druhý nikdy nebude první. Lidé jsou milejší, než vypadají, ale vy musíte začít.“ Jak to říká charismatický muž zákona Raylan Givens z televizního seriálu Justified (Strážce pořádku)? „Když ráno narazíš na blba, tak jsi narazil na blba. Když blby potkáváš celý den, jsi sám blb.“ Zdravte první!