Online archiv

Kategorie: Rozhovory

CO UŠI NESLYŠÍ, TOHO SRDCE NEŽELÍ

Veronika Válková, 10/2014
Slušný člověk obvykle rozhovory jiných neposlouchá. Nebo aspoň ze zdvořilosti dělá, že neposlouchá, protože někdy neslyšet nejde. Občas se i slušnému člověku přes veškerou snahu stane, že zaslechne něco, co raději slyšet nechtěl. Někdy nejsem schopná soustředit se doma na psaní. Napíšu větu, druhou si jdu rozmyslet do ledničky, pak se podívám, jestli mi nepřišly nějaké maily, no a za hodinu mám odstaveček. Pak obvykle sbalím notebook a odkráčím do své oblíbené kavárny za rohem, kde si můžu dát za padesátikorunu kávu a croissant a za dvě hodiny naklofu pět stránek. Tuhle jsem tam přičinlivě pracovala na své nejnovější dětské knize a k vedlejšímu stolku si přisedl mladý vystajlovaný pár. Mluvili tak nahlas, že bych si ten croissant musela narvat do ucha, abych je neslyšela. Nebylo to rande. Byla to pracovní schůzka slečny redaktorky jakéhosi lajfstajlového časopisu a perspektivního mladého muže z firmy na kožené manažerské aktovky, která chtěla v onom lajfstajlovém časopise mít reklamu. Plytkosti na téma, kde se seženou pánské košile šité na míru, jsem ještě zvládala druhým uchem vypouštět ven. Horší bylo, že slečna redaktorka (sic!) za každým druhým až třetím slovem používala protetické slovíčko jako. Jsem na to alergická a své studenty za protetická slovíčka týrám. Při zkoušení jim je počítám, takže pak hodnocení vypadá následovně: „Máte dvojku a řekla jste sedmadvacetkrát vlastně.“ Můžete vzít jed na to, že po takovém prohlášení vznikne ve třídě jakási vnitřní kontrola, totiž že všichni svým spolužákům (a pedagogům) začnou ta jejich vlastně, jakoby, jako a prostě hlídat, a protetická slůvka pozvolna mizí jako jarní sníh. No, takže slečna redaktorka nadužívala jako o sto šest, to se prostě vytěsnit nedalo. A tak jsem nechtě a vyloženě proti své vůli vyslechla i část rozhovoru. Slečna redaktorka totiž chtěla svůj protějšek ohromit tím, jak svou práci dělá zodpovědně a úžasně a na úrovni. „My se jako snažíme, aby se naši čtenáři jako i vzdělávali,“ oznámila mu. Zaujalo ho to. Mě také, protože jsem si nedokázala představit, jak by lajfstajlový časopis mohl vzdělávat kohokoliv. „Takže my jako do každého čísla zařazujeme i nějaký jako naučný nebo vzdělávací článek,“ pokračovala slečna redaktorka. No, pokud je naučný jenom jako, tak to vcelku dává u lajfstajlového časopisu smysl. „Takže já jsem teďka taky psala jako naučný článek, prostudovala jsem si k tomu spoustu jako materiálů, třeba jako na webu a tak,“ vykládala nadšeně slečna redaktorka a já jsem se nemohla dočkat, o čem ten naučný článek bude. „Bylo to jako o tom, jak si správně zabalit kufr jako na dovolenou.“ Buch. Měla jsem pocit, že jsem dostala palicí do hlavy. Tak tomuhle se říká naučný a vzdělávací článek!!! „No a představte si,“ vykládala fascinovaně slečna redaktorka dál, „ono je jako lepší ty věci neskládat, ale stočit jako do ruliček, ono se to jako míň zmačká, a potom se to jako má pověsit nad vanu s horkou vodou, on to jako ten horký vzduch, co jako jde z té vody, vyžehlí - není to úžasné?“ Perspektivnímu mladému muži to úžasné připadalo, zatímco já jsem měla pocit, že jsem se setkala s někým z úplně jiné dimenze. Protože pokládat za vzdělávání to, že si stočím halenku do ruličky, a ještě o tom psát článek… Ne, na tohle nemám. Nicméně pánbůh mě za mou pejchu záhy ztrestal. Byli jsme s našimi studenty na exkurzi v Krakově, a když jsem je vedla do muzea Czartoryských, kde jsou fantastické antické sbírky, a například i da Vinciho Dáma s hranostajem, zaslechla jsem - opět nechtěně -za sebou rozhovor dvou maturantek. Jedna zkušeně (je přece už maturantka), s nadhledem a přehledem a rozšafně pravila: „No hele, von když se někdo vo to zajímá víc do hloubky, tak prostě tu gotiku a baroko rozezná.“ Neotočila jsem se. Nechtěla jsem si přisypávat sůl do ran tím, že bych věděla, kdo tu nehoráznost vypustil ze svých mladistvých rtíků. Třeba jsem ji učila já…

COKOLI, CO PROZÁŘÍ NÁŠ ŽIVOT…

Jan Nejedlý,, 10/2014
* Název vaší knihy rozhovorů Čas pro světlo není básnický, jak by se mohlo zdát, ale ryze vědecký. Jak byste titul vysvětlila případným čtenářům?

CÍTIL SE JAK ROM

Jana Křehlová, 10/2014

NEMLUV JAKO PREZIDENT!

10/2014
„Jak reagovali žáci vaší školy na nedávné vystoupení prezidenta Miloše Zemana v Hovorech z Lán, při němž užil vulgární slova? Jaký názor máte na tuto kauzu vy coby pedagog?“

PROČ VŮBEC ČÍST VRCHLICKÉHO?

Text: Jan Nejedlý,, 9/2014
Spisovatel a výtvarník Michal Šanda je svérázný umělec a svérázné jsou i jeho názory na školství. Čtyřletá povinná školní docházka, případně její úplné zrušení hovoří za všechno. Ano, Michal Šanda rád nadsazuje, přehání, zveličuje, ale možná v jeho radikálních názorech naleznete i inspiraci k zamyšlení. Občas je zdravé si takto zafantazírovat, navíc se spisovatelem, který je proti výuce literatury, ba dokonce proti povinné výuce čtení - to už stojí zato přečíst si minimálně tenhle rozhovor, když už ne některou z autorových knih. A možná je celé toto interview z jeho strany jen dalším happeningem či provokující performancí, možná upřímně hozenou rukavicí našemu školství...

MYŠMAPY PRO VÁŠ MOZEK

Text: Jiří Lacman, 9/2014
Pokud vám znějí výrazy typu brainstorming, time management či prokrastinace jako sprostá slova, pravděpodobně nebudete slyšet ani na myšlenkové mapy. Ke škodě vás i vašich žáků či dětí. N a knihkupeckých pultech se nedávno sešly dvě publikace představující myšlenkové mapy dětem a vysokoškolským studentům. Duchovním otcem této osobité metody či metodiky se stal Angličan Tony Buzan, který na projektu „mind mapping“ začal pracovat už v šedesátých letech 20. století. Cílem bylo zapisovat pojmy takovým způsobem, který by co nejvíc odpovídal tomu, jak funguje lidský mozek. Jestliže jedna hemisféra slyší na slova či čísla a druhá více využívá představivosti, žádoucí je zvláště při učení skloubit obě v jeden celek. „Myšlenková mapa je zvláštní druh diagramu, který mozek snadno zpracovává a který vám pomůže uvažovat, představovat si, pamatovat si věci, plánovat a třídit informace - stručně řečeno, je to dokonalý nástroj pro vaše učení,“ říká Tony Buzan, u nějž musíte občas přetrpět dikci marketingových superlativů. Ano, „myšmapy“ de facto nepředstavují nic převratného. Jsou to vlastně osnovy, do jejichž středu vepíšete ústřední pojem a dále větvíte navazující asociace. Možná to děláte intuitivně i bez Tonyho Buzana, ovšem jeho propracovaný systém a hlavně soustavný zájem asi těžko překonáte. Nakupujte proto u odborníka.

SEZNAMTE SE: ČTENÁŘKA SÁRA

9/2014
Sáře je devět let a právě začala navštěvovat 4. třídu. Žije s matkou a dvěma mladšími sourozenci, domácnost pravděpodobně sdílí ještě s babičkou. Sára chodí do školy ráda a při vyučování se velmi snaží. Horší výsledky má pouze v matematice. Vyniká výtvarným talentem. Touží po úspěchu a pochvale třídní učitelky

OTÁZKA PRO...

9/2014
„PROČ SI PSYCHOPATI VYBÍRAJÍ K ÚTOKŮM PRÁVĚ ŠKOLY?“

STAŇTE SE SPOLUAUTOREM ROZHOVORU!

9/2014

VEZMI VAŠE DO KLUBU!

8/2014
O tom, zda z dítěte bude celoživotní čtenář, rozhoduje zpravidla rodina. Co však dělat, když právě v této oblasti rodiče nezafungují? Škola má řadu možností, kterých zřídkakdy využívá. Školní čtenářské kluby se snaží ovlivnit volný čas dětí, je však jasné, že bez pomoci rodičů to prostě nepůjde. Zkrátka, „vezmi vaše do klubu“… Text: Irena Poláková, foto: Ondřej Polák

ITALSKÉ PRÁZDNINY

8/2014
1. DÍL

SEBEHODNOCENÍM POZNÁTE SVÉ SILNÉ STRÁNKY I SLABINY

8/2014
Do oblasti neformálního vzdělávání nezadržitelně pronikl trend hodnotit kvalitu práce, nabízených služeb, zjišťování slabých a silných stránek vlastní organizace. Na podporu zkvalitnění práce v organizacích, které se touto formou vzdělávání zabývají, byl vytvořen podpůrný on-line nástroj. O tom, proč vznikl a jaká je jeho hlavní myšlenka, jsme si povídali s Mgr. Pavlem Brabencem, garantem klíčové aktivity Aplikace nástrojů řízení kvality v neformálním vzdělávání projektu K2, který spolu s ministerstvem školství realizuje Národní institut pro další vzdělávání.