Online archiv

* Na jakých zkušenostech budete v roli nové šéfredaktorky Rodiny a školy stavět?

Evičce jsou tři roky. Tento věk přinesl, mimo jiné, i značné změny do jejího života. Nastoupila do mateřské školy, protože se její maminka navrátila po mateřské dovolené zpět do zaměstnání. Evička se tak ocitla v dočista nové situaci. Dosud byla zvyklá na permanentní přítomnost maminky, která plnila její přání a trávila s ní veškerý čas. V září se však ocitla v neznámé budově před skupinkou cizích dětí a před dvěma paními učitelkami, které mají po část dne nahradit známé domácí prostředí. Evička pociťovala obavy z neznámého prostředí, cizích lidí a nových pravidel. Stýskalo se jí po mamince a chtěla se vrátit zpět do bezpečí domova. Plakala, křičela, podléhala panice. Honzík je stejně starý jako Evička. V září taktéž absolvoval nástup do mateřské školy. Moc se tam těšil, protože se tam již dříve byl s maminkou a s tatínkem podívat a věděl, že je tam spousta pěkných hraček a hodné paní učitelky. Také se těšil na nové kamarády, které tam pozná. Nebál se, protože si byl vědom toho, že jej rodiče vždy vyzvednou a odvedou domů. Byl zavčas seznámen se svou novou rolí, rolí velkého chlapce, který už chodí do školky stejně jako jeho bratr Pavlík, který navštěvuje starší oddělení téže instituce. S obdobnými typy příběhů se lze setkat v předškolním zařízení začátkem každého školního roku. Mnoho dětí prochází touto nelehkou životní fází s rozličnou mírou úspěšnosti. Proč je pro některé děti složitější zvyknout si na nové prostředí než pro jiné? Jak nejlépe pomoci dítěti ve zvládnutí nové situace? Co dělat, když dítě adaptaci na mateřskou školu nezvládá?

Přinášíme reportáž ze školy Solvik, ve které se intuitivní pedagogika uplatňuje v praxi. Možná vás oceňování záškoláctví a štípání dříví ve výuce uvede do rozpaků. Nutno ale uvést, že výsledky má tato pedagogika více než dobré. Běžné školní ráno má svůj počátek už kilometr před samotnou školou, neboť i cesta dětí do školy zaujímá důležité místo ve výchovně-vzdělávací koncepci. Jako i jinde, přijíždějí děti autobusem, anebo je přivážejí rodiče – avšak vystoupit z auta přímo přede dveřmi školy možné není. Do školy se chodí pěšky, a to od autobusové zastávky a většinou po štěrkové cestě podél lesa. Kdo chce, má možnost vydat se přes les, neboť taková ranní procházka je obohacující v každou roční dobu. Během čtvrthodinky chůze získávají děti denně prostor sdělit si vše důležité, čímž se zbaví nutkání, které by mohlo v průběhu vyučování odvádět jejich pozornost.

V poslední době můžeme tu a tam zaslechnout termín intuitivní pedagogika. Představit si pod ním něco bližšího však může jen málokdo, neboť se v našem prostředí jedná o záležitost téměř zcela novou.

Před hrůznými vyprávěními o holocaustu máme tendenci děti spíše chránit. Málokterý rodič by asi při výběru knihy pro své dítě sáhl po této problematice. Známá izraelská autorka Annika Tetzner však připravila knihu, která líčí život v terezínském ghettu očima dítěte takovým způsobem, že můžeme odhodit úzkost z toho, že své potomky příliš zastrašíme.

Příroda napříč předměty

V minulém čísle jsem bohužel musela navštívenou školu kritizovat. Dnes mohu podat dobrou zprávu: v mateřských školách v Chomutově se o jídelníček dětí starají více než dobře.

Internet, e-mailová komunikace nebo textové zprávy jsou užitečné nástroje, ale mohou se stát i nebezpečnými zbraněmi. Oběti kyberšikany o tom vědí své. Kyberšikaně do určité míry „nahrává“ i fakt, že moderní komunikační prostředky neumíme bezpečně používat.

Toto číslo Rodiny a školy se věnuje vzájemné komunikaci rodiny se školou. V panelu ředitelů se proto škol ptáme, jaké formy spolupráce s rodiči používají.

Další vzdělávání pedagogických pracovníků je z hlediska profesního rozvoje nezbytností. Probíhá různou formou – od společných seminářů pro celé sborovny po individuální účast na vzdělávacích akcích různých institucí či po samostudium. V posledních letech se objevuje na scéně mentoring. Pojem, který je dosud obestřen tak trochu tajemstvím. U některých budí odpor už jen tím, že je to v našem školství zase nějaká novota, jiné láká právě nabídkou neobvyklé cesty k osobnímu rozvoji. V našem textu se nejprve podíváme na zkušenost s mentoringem z pohledu klienta, tedy učitele, v druhé části dáme slovo mentorovi.

Po podzimní generálce maturit prohlásil ministr školství Josef Dobeš v České televizi, že „veřejné školy byly lepší než církevní a soukromé školy byly až třetí“. Zkouška „naostro“ jeho slova nepotvrdila. Když se sčítaly výsledky, mnozí byli překvapeni. Z deseti nejlepších gymnázií byla církevní hned tři. Pražské Arcibiskupské gymnázium skončilo celkově na třetím místě, brněnské Cyrilometodějské na pátém a českobudějovické Biskupské gymnázium J. N. Neumanna na místě desátém. V Česku je přitom z celkového počtu 1423 škol církevních pouze třicet šest.